vvv.SkrzVitraz.cz

Ten malý ďábel

se mi zjevil mezi polštáři v přítmí čajovny.

Jeho velikost rostla

spolu s oblaky vonného dýmu.

 

Měla jsem ho plnou hlavu,

ještě když jsem zírala z okna vagónu

na cestě zpět,

rozdrásaná, jak jen dívka může být.

 

Přesto jsem nikdy neváhala

přijet znovu.

 

Stránky mých sešitů se utěšeně

plnily iniciálami toho tvora,

který mě s potměšilým

a zlým smíchem vytáhl výš

než kdokoli jiný.

 

Ale každý plamen jednou vyhasne,

zbyde jen popel,

popel ze třetího kalendáře,

bílý jako prášek,

za který by ten šotek- kokotek

prodal celé své vnitřní já.

 

A tak teď sedím

a tahám si z oka

střepy toho pokřiveného zrcadla,

které mi na otázku, kdo je na světě nejlepší,

dokázalo leda odpovědět :

" El diablo blanco. "

 

A vím, že až se rozplyne zázvorový prach,

až pomine můj nejtajnější strach,

všechny dcery slunečnice

zvednou hlavy ke slunci,

podívají se skrz kaleidoskop svých vzpomínek

a budou růst jiným směrem.

 

Jen jedna se vždy bude točit

za tím záhadným mrakem s rohy,

pokřivená, ale pevnější než dřív,

a polovina jejích okvětních lístků

bude barvy zázvoru.

 

Ale jen polovina.

 

---