Jaro je tady

               Sedím na rozkvetlé louce a pláču.
               Jsou to slzy štěstí,
               jásám,radostí skáču.
               Louka je plná květin ve své kráse
               a nebo mi to přes slzy štěstí zdá se?
               Proč mi kapičky slané vody
               po tváři stékají?
                Proč?
               Jaro je tu!
               Všechno rozkvétá a ožívá,ptáci létají
                 já sedím v měkké trávě.
                Právě,
                šimrá mě sluníčko na nose
                Vidím,
                 že nejsem tu sama:
                broučci lezou,motýli poletují.
                i vose
                zalíbila se louka posetá bílými květy.
                Nebe nade mnou je blankytně modré,
                ani jeden mráček....
                Je to sen?
                Spočívá v tom nějaký háček?
                Nesním,
                příroda je pravá.
                Zima odchází,
                 každým rokem se to stává.
                Odchází pochmurné počasí,
                odchází i bílý sníh.
               A byl by hřích,
                nevšimnout si,
               jak se náhle mění svět.
               Připadá mi,
               že  za těch čtrnáct let,
               zapomínala jsem se kolem sebe dívat.
               Po celou tu dobu
               nevnímala ani kousek přírody.
               Teď nedokáži se nabažit
               začínajícím jarem.
              Čerstvý vzduch polykám plnými doušky.
              Stačí vyrazit ven...
              Sedím v měkké trávě
               na louce rozkvetlé
               a nestačím se divit.