KOPR

Kliď se netvore, ty přízraku lidí,
já z tebe nemám strach.
Proč jen tak málo o tobě vědí?
Když je cítit ten tvůj pach.

Okrádáš o čas ty co se pídí,
jsi neúprosný vrah.
Proč v každém z nás tvé larvy hnízdí?
Proč máš k práci tak odpudivý vztah?

Pomoz mi Bože, dej mi sílu, ať se klidí!
Já přísahám nejsem líný, jsem tvůj brach.
Ale cítím, jak larvy ve mě sílí.
Bože já mám strach!

Ráno se zas mé ruce krutě stydí,
z práce otřely jen prach.
Vyhrál netvor, jenž neúnavně slídí.
A to byl můj životní krach!