Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTŘI DUBY
Výběr: Cannisha, dream, KayTee, a2a2a
23. 01. 2005
34
15
17600
Autor
vesuvanka
MilanH, červánky - konečně jsem to napsala - díky za podnět. Na dílku se podílelo i tvůrčí psaní v Communiu ve čtvrtek 20. ledna 2005 Napsáno podle skutečnosti
Kdyby uměly stromy mluvit lidskou řečí, dozvěděli bychom se od nich mnoho zajímavého. Vyprávěly by nám o tom, jak jejich semínko někde v lese nebo u cesty či na břehu řeky, rybníka, spadlo na zem a o tom, jak a kde vyklíčilo, dokonce možná i cestovalo, aby vyrostlo v dospělý strom.
Mám ráda stromy a mým oblíbeným stromem na naší rovnoběžce je dub. Obdivuji nejen jeho krásu, ale především jeho sílu, houževnatost, odolnost. V místě mého bydliště byl koncem padesátých let ze zpustlého sportovního hřiště vybudován park, vysazeny různé okrasné stromy. Stromky se pěkně rozrůstaly a park se těšil pozornosti lidí z širokého okolí, kteří sem chodili na procházky. Jenom já jsem si posteskla, že tu není jediný dub. Učila jsem se malovat stromy, snažila jsem se zachytit celkovou charakteristiku stromu. Dub mi tu chyběl a musela jsem za ním cestovat dost daleko.
Bylo to v roce 1966, kdy se vrátil bratr z výletu z Táborska a zeptal se mě, jestli si nechci zasadit doubky a podal mi několik žaludů, které našel na hrázi rybníka. Prý jich tam byla spousta. Žaludy měly prasklou slupku, z níž vykukovaly červenavé klíčky - příslib budoucího dubu. Zajásala jsem a moje nadšení pro doubky se pěkně rozhořelo. Zasadila jsem žaludy v parku, ale tím to zdaleka neskončilo.
Zasadit si něco sám o sobě do parku není jen tak, obzvláště tak maličké sazeničky a navíc, možná, že bych se měla někoho zeptat, zda vůbec smím v parku něco zasadit. Ale snad z obavy, že by mi to nebylo povoleno, jsem se nikoho neptala. Jak se říká, kdo se moc ptá, moc se dozví a já jsem si tolik přála, aby tu doubky vyrostly.
Starala jsem se o ně, občas jsem je chodila zalévat, ale především jsem kolem nich otrhávala trávu (srp jsem neměla), aby je nedusila a nebránila přístupu slunečních paprsků. Do země kolem sazeniček jsem zatloukla vždy čtyři kolíčky a ovázala je provázkem, to aby byly ušetřeny před sekačkou, které jsem se obávala nejvíce.
Přes veškerou péči i slunné místo, kde jsem je zasadila, se některé neujaly, ale tři ano. Objevily se první tři lístečky a pak další dva. To bylo radosti!!! Byl to dub letní (Quercus robur) a já jsem si povšimla jak má každý trochu jiné listy - zejména co do velikosti.
Jednou z nich budou obrovské stromy, budou tu hnízdit ptáci... snila jsem svoje sny, ale v noci ke mně nejednou přicházely děsivé sny v podobě žalujících maličkých pařízků.... Naštěstí to byly jenom sny, jejichž příčinou byla zřejmě moje starost o stromečky, aby jim nikdo neublížil. Naštěstí se jim nic nestalo
a já mohla pozorovat, jak jejich lístečky dostávaly v říjnu okrový nádech a některé opadly....
Příští rok povyrostly jen nepatrně. Vůbec prvních pět let rostly hodně pomalu - to doubky věnují pozornost svým kořenům. Další roky rostly rychleji. Zjišťovala jsem, že jeden se má k životu obzvláště čile, ale i další dva rostly docela pěkně.
Když jim bylo přes deset let, už jsem nemusela mít obavy, že budou posekány současně s trávou a dokonce doubky vzbudily sympatie i u místních lidí, kteří park zakládali.
A tak jsem se mohla každý rok těšit na jaro, kdy začínaly rašit. Zprvu byly maličké lístečky načervenalé, jakmile povyrostly, červeň se proměnila v jasně žlutozelenou a nakonec v zelenou. Zeleň postupem léta dostávala sytější odstín, v srpnu a začátkem září byla nejtmavší a pak se hlásil okr, který zvolna ukolébal doubky do zimního spánku. A tak se to každoročně opakovalo, doubky se pěkně rozvětvovaly.
V osmnácti letech mě všechny tři doubky už dávno přerostly. Obzvláště ten, co se měl tak čile k životu, se mohl pochlubit docela silným kmínkem a na jaře mě mile překvapil - poprvé rozkvetl. Dub kvete velice nenápadně. Současně s vyrašením listů (koncem dubna či začátkem května - a to podle počasí, ale i nadmořské výšky) se objeví žlutozelenavé řídké jehnědy. Dub je jimi obalený a celá jeho koruna je taková něžná, jako by měla vlásky. Na podzim se objevily první žaludy. Příštím rokem vykvetly i další doubky. Už to byly dospělé stromy, které dorostly své starší sousedy - lípy V té době měly ještě hladkou šedou kůru, která se začala vrásnit odspodu kolem jejich třicátého roku.
V parku se objevily první sojky, určitě ne náhodou - jejich pozornost upoutaly žaludy. Sojky je rády na podzim sbírají a schovávají si je na zimu (na mnohé samozřejmě zapomenou) a tak je pomáhají šířit do okolí mateřského stromu. Také sojka má ve svém latinském názvu Garrulus glandarius (žalud - glandus). Na jednom doubku si vybudovala hnízdo straka.... Doubky se staly domovem ptáků.
A já děkuji bratrovi za skvělý nápad se žaludy, díky němuž se mi splnilo přání mít v blízkosti bydliště duby
15 názorů
Renato, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Pro mě bylo pozorování růstu doubků úžasným zážitkem, prvních pět let i velkou starostí, aby nebyly zlikvidovány při sekání trávy, proto jsem je označila kolíky, které jsem omotala provázkem. Mám velkou radost, že se mně je podařilo uchránit, takže vyrostly a staly se součástí parčíku a dokonce v korunách zahnízdili i ptáci.
Moc krásný popis toho, jak jsi mohla život dubů a jejich růst pozorovat. Dobře, že se Ti splnilo přání a uhnízdili se v nich ptáci.
Honzo, děkuji za zastavení u tohoto staršího díla a děkuji za milou odezvu i Tip :-)))
Lenko Silene, děkuji Ti, je to pro mě pocta, kterou si ani nezasloužím.
zvyřádko, moc se omlouvám, že jsem Tě přehlédla a dodatečně Ti po tolika letech děkuji za zastavení a milá slova.
Vesuvanko Jani, přesně tak jsem si věc představovala... že prve sama bylas hrdinkou, a pak potkala druhý příběh. Neodolala jsem nepropojit vás i v mém takřka nicotném komentáři pod tvým písemným dílkem dubovým - a dobovým.
Jirko, Irenko a Lenko, potěšili jste mě svým zastavením a milými slovy, děkuji :-)))
Jirko, děkuji za výběr i za zájem o osud dubů. Duby jsem navštěvovala do roku 2015, ale od té už bohužel ne - špatně chodím, takže cesta by byla pro mě náročná (dva přestupy MHD) a ještě kus pěšky. Vztah se mezi mnou a duby vytvořil - to místo je navíc spojeno s mým dětstvím a mládím, a duby k němu patří. Mám pocit, že jsem udělala něco dobrého pro přírodu a něco pěkného zde zanechala. Duby se staly součástí parku.
Irenko, díky :-)))
Lenko, díky za odkaz :-))). Knížku o muži, který sázel stromy jsem četla, ale mnohem později. Byla to malá knížečka s působivými ilustracemi. Zanechala ve mně krásné pocity. Ke stromům mám vztah od dětství.
Jani, tys zkrátka jednoznačně ženou, která sázela stromy...
a2: Dobře, že vyplulo na povrch.
Ten hezký text byl napsán před 14 léty. Zvolená forma je spíše vyprávěním, ale zaujatým, laskavým, a mne by zajímalo, jak se duby mají dnes, zda je navštěvuješ, a zda se mezi vámi vytvořil trvalý vztah, který se v něčem odlišuje od jiných; tebou popisovaných míst. Posouvám do výběru, už proto, že je to zde ojedinělý žánr a ačkoliv autorka je proslulá svým vztahem k přírodě, tady, aniž by o to vědomě usilovala, napsala živý, poutavý příběh, který je i tak trochu osobní kronikou.
palino8 - potěšil jsi mě svojí návštěvou a krásným obrázkem Quercus robur, díky i za tip :-)))
***!
Arienalia
moc jsi mě potěšila svojí návštěvou a milými slovy, díky i za tip
líbilo, moc. Jako malá jsem taky zasadila doubek a už nám vesele roste na chatě.. je to velká radost, to čekání, jestli vyroste či ne a pak když opravdu vyroste, starat se o něj.. TIP
Brosqička
to je od Tebe moc milé - prima!!! Myslím, že nejtěžší období pro stromečky je jejich vysazení, aby jim vyhovovala poloha i půda, a vzešly. Duby mají rády slunce. Jestli se Tvůj doubek na zahradě ujal a každým rokem nasazuje nové listy, je naděje, že vyroste. Je to radost pozorovat jak rostou ty naše stromečky. Díky za milou návštěvu i tip
Candy
díky moc za milá slovíčka i tip.... byl to bratrův nápad - takže poděkování patří i jemu.
Empty - díky za návštěvu a milá slova, která mě moc potěšila :-)))
U domu, kde bydlím, vyrostl taky dub, smovýsevně - asi tam žalud ztratila sojka. Dnes je z něj veliký strom, kmen příliš silný zatím nemá, ale korunu má hodně rozložitou, zřejmě proto, že není ničím stíněn. V té koruně hostí vosy a kobylky. Ještě nikdy jsem se nedostal k tomu, abych zjistil, co je tam láká. Teď po přečtení tvého příspěvku si informace o dubech příležitostně prohloubím. Vyfotit ho taky zkusím, až bude do zelena. Akorát mi trochu vadí, že listí z něj vitr roznese po celý zahradě a nafouká do včech koutů. Ale je mi jasný, že to nedělají schválně. Ani dub, ani vítr. :-)*
guy -
díky za milé zastavení, tip a podrobnou informaci o dubu. :-))) Pokud roste dub osaměle, obzvláště dub letní, má hodně širokou korunu. Vosy by mohly mít někde ve větvích "přilepené" hnízdo - mají moc zajímavá kulatá hnízda, která vypadají jako by byla z papíru. V dutinách starých dubů hnízdí sršni - měla jsem možnost je pozorovat.
Joen_B - díky za milou návštěvu i tip :-)))
to je nádherný, ves...až je jednou vyfotíš, přidáš sem fotku, že jo:-)
tip!!
dream - díky za V
synáček
Petře, díky moc za milou návštěvu i tip. Původně jsem to nazvala "Tajemství dubů", a když jsem se rozepsala a ty tři duby měla před sebou, najednou se název "Tři duby" z ničeho nic vyloupl - vzpomněla jsem si také na letiště SNP - ten příběh zapadá i do doby, kdy se často o něm mluvilo a já jsem tehdy nejednou uvažovala jestli tam opravdu někde jsou tři duby.... Mít ( tajně) své stromy je krásný pocit - dost dlouho jsem o tomto dílku uvažovala a jsem moc ráda, že jsem se o tento pocit mohla s Vámi podělit
Craerassy -
díky za milou návštěvu i tip. Vyfotit je mohu, ale neumím přenášet fotky do Písmáka. Snad až se někdy s někým z Písmáka, kdo to umí setkám, nechám si to "polopaticky" vysvětlit.... moc ráda bych doplňovala některá dílka svými obrázky, ale ono to nějak nejde, když nejsou na webových stránkách....
krásný příběh Janičko, moc mě to oslovilo, musíš cítit radost při procházce v parku, dávám co největší TIP a pozdrav..,
tip
V první chvíli mě taky napadlo letiště...
Na Sliači, a všude v okolí Zvolena, rostou nádherné duby. Ne nadarmo je to centrum lesnictví... možná ten název Tri duby pramení od skutečných stromů.
andromeda -
díky moc za milou návštěvu, slova i tip. Je to moc hezký pocit...
MilanH - díky za milé zastavení i tip. Jsem ráda, že se Ti líbí...
Robinia
díky moc nejen za návštěvu, milá slova a tip, ale i za skvělé doplnění mého dílka fotografií... přesně tak ty žaludy vypadaly.
Na Slovensku jsem se setkala s teplomilnějším dubem cerem (quercus cerris) a v arboretu v Mlyňanech rostou dokonce jižní stále zelené duby...
Ano, na Slovensku se kromě jiných dubů vyskytuje i Quercus cerris, nejvýše položená lokalita je na Sitne, v nadmořské výšce téměř 1000 m.
Ten stálezelený dub je cesmínový (Quercus ilex), v Mlýňanech je ještě zajímavostí dub korkový (Quercus suber). Ten byl vysazen i v Čechách, kousek od Opočna a dodnes se tam několik jedinců
vyskytuje.
Tvoje povídání mi duby velmi přiblížilo. Doposud to pro mne byly stromy jako ostatní, ale takto doslova vypiplat ZE ŽALUDU strom, to jsem snad ještě nikdy neslyšela. Moc jsem se poučila - i z diskuze. Díky. *****
Xapatan - díky za milé zastavení
Robinia -
díky za podrobnou informaci, která mě zaujala - Quercus ilex má moc zajímavou a nádhernou korunu, když roste jako soliter. Dub korkový mě asi nějak v Mlyňanech unikl. Byla jsem tam v roce 1977 (výlet z lázní v Piešťanech). Tenkrát tam vůbec nebyly stromy označené, nebyl průvodce, ani žádný letáček o arboretu, tak jsem se snažila dělat spolupacientům průvodce sama a věnovala jsem se stromům, které jsem znala. Dub korkový v Opočnu... to je obrovská rarita a ráda si udělám výlet. Je to Opočno ve východních Čechách? Ono je totiž ještě jedno u Loun, ale tam o žádné takové lokalitě nevím. Quercus cerris na Sitně v nadmořské výšce téměř 1000 m - to je moc zajímavé a nasvědčuje, že je to velmi teplá oblast - pravděpodobně se na tom podíí i vulkanické podloží (andezit, čedič, které akumulují teplo).
Diana
díky moc za milá slovíčka i tip. Pro mě to byla jedinečná příležitost zkusit vypěstovat dub přímo ze žaludu, obzvláště, když jsem toužila po tom, abych měla dub někde nablízku - a pak obrovská radost, že se to povedlo.
Jde o Opočno ve Východních Čechách. Tam má lesnictví obrovskou tradici, významnou osobností českého lesnictví je lesní rada Colloredo-Mansfeldského majetku na Opočensku Hugo Konias. Ten se myslím také o korkové duby na Opočensku zasloužil. Kromě toho je tam blízko nejseverněji položený lužní les. No a samozřejmě zámecký park a obora... už jsem tam taky dlouho nebyla.
Přirozená obnova dubu je opravdu těžká, jak Vesuvanka správně napsala, mladé doubky rostou pomalu a rychleji rostoucí dřeviny je zastíní a utlačí.
Robinia
díky moc. Ráda se tam pojedu podívat. Po hraběti Colloredo-Mansfeldovi je pojmenován jeden pěkný dub na Brdech. Díky i za informaci o nejseverněji položeném lužním lese - i to napovídá o teplejším klimatu tohoto místa...
kouzelná_květinka
24. 01. 2005
KayTee - díky i za V... všimla jsem si dodatečně
kouzelná_květinka - díky moc za milé zastavení, tip i klub
Přeno - díky moc za milé zastavení i tip :-)))
jan(ek) - díky za přečtení i tip... to bylo kdysi slavné letiště....
Nicollette
23. 01. 2005
vesu - dej si další nick - doubková....:))
t
Nicollette - teda to musí být paráda u vás...
Nicollette
23. 01. 2005
Cannisha
díky moc za milá slovíčka, tip, V i klub. Mě moc zaujal dub a dubový muž v Marianovi. Měšj se také moc krásně a zdravím Tě
Nicollette
to by mi udělal radost - asi bych ho namalovala ve všech ročních obdobích - zprávičkou jsi mě moc potěšila - díky za návštěvu i tip
dadík
díky moc... i za tip to je zajímavý nápad, ale já zůstávám věrná Vesuvu - tam také v nižší poloze rostou duby - a dokonce stále zelené i přes zimu :-)))
Nicollette - na tu fotku se budu těšit a dub si namaluji
Nicollette
23. 01. 2005
Milá Janičko, Tvůj příběh mi udělal ohromnou radost. Až zase přijedu do Prahy, udělám si víc času a zajedeme se na doubky podívat. Pinie, kterou jsem si přivezla bohužel zimu nepřežila, asi tu opravdu pro ní není to její podnebíčko, je to škoda.
Mít tak tři tipy, dala bych hned tři 3 tipy = 3 duby :-)
Moc krásné povídání, Tvá víra a cílevědomoct je nezdolná, stromky by o tom mohly jistě vyprávět své vlastní příběhy, díky - T
Nicollette - díky... :-)))
červánky
díky moc... to bude prima... z Florence se tam dá dojet autobusem MHD, je to asi tak 5 - 7 min. pěšky od stanice.... Škoda, že pinii u nás nesvědčí zřejmě potřebuje hodně teplo... nikdy jsem nebyla v Řecku ani v bývalé Jugoslávii - ale z žádných fotografií z těchto krajin mi nejsou povědomé pinie, zatímco jiné druhy borovic a cypřiše ano... Stejně tak jsem neviděla pinie na žádných fotkách ze Španělska, zatímco na jihu Frncie rostou.... Díky za milé zastavení i tip :-)))
Markel -
díky za milá slova i tip. Příběhy stromů mě napadly, když jsem se u nás setkala s různými cizokrajnými stromy, které k nám byly dovezeny a svědčí jim tu...
Já děkuji, snad se podívám i někam dál a nějaké tu semínko cestovatele si zase přivezu :-)
Eilil - potěšila jsi mě milými slovy, díky i za tip :-)))
červánky - to bude prima, držím palce, aby Ti cesta vyšla :-)))
slonovina2
23. 01. 2005
(Taky jsem myslel, že to bude o SNP...)
Je krásné mít (tajně) svoje stromy...
T**