Ona

No konečně, pomyslel jsem si, když její kalhoty dopadly s hlasitým klepnutím přezky pásku na zem. Po měsících snažení, hledání, trapasů, zklamání, smutku, beznaděje a opětovného hledání se mi konečně podařilo získat holku, která vypadala na ideální partnerku, alespoň co se vizuálního zjevu týče. Ležela na posteli a v mírném přítmí jsem si všiml malého tetování na spodní části břicha. Vlastně až skoro na podbřišku, který zakrývaly čistě bílé kalhotky s krajkou ... takové, při kterých chlapům začíná být těsno v kalhotách a to je vidí jen ve výloze na povedené figuríně mulatky s tak akorát vyvinutým hrudníkem. Jak zvláštní! Tak dokonalé, svalnaté tělo, široká ramena, vystouplé lícní kosti v příjemně mrazivém kontextu vystouplých kostí pánevních ... Hezčí tělo jsem snad viděl jen na internetu při každodenním projíždění erotických stránek (než nám to zaměstnavatel zatrhnul). A ani s inteligencí to nevypadalo špatně, ale popravdě jsem se tím příliš nezaobíral, hlava se mi poněkud odkrvila. Jenom tu ochranu jsem neměl zapomenout doma!

Vlastně to byla náhoda. Tak už to ale obvykle chodí, že? O vašem dalším osudu rozhodne taková maličkost, že se tomu ani nechce věřit. A maličkost ... to teda byla. Musel jsem se usmát při té vzpomínce.

Už jsem přestával věřit. Zklamaly mne poslední naděje a uvrhnul jsem sám sebe do depresivních stavů nabubřelé neochoty kamkoliv chodit mezi lidi věříce, že Bůh se snad smiluje nad tím chudákem opuštěným ve svém domově a sešle mu nějakou spřízněnou duši s postavou Pamely Anderson a inteligencí Alberta Einsteina. Sám Bůh by se asi téhle kombinaci vysmál. Ale nějak se stalo, že jsem vyrazil s kamarádem na pravidelnou sobotní diskotéku v rytmu starých osvědčených hitů typu Majkl Dejvid a jeho vypalovaček. To byla vlastně první náhoda - na podobném akce se obvykle vypravím až ve značně podroušeném stavu a stejně nezapomenu hlasitě komentovat nechutný dýdžejův výběr syntetických popových zpěváků, které lidi znají, a proto má pořád plný parket. Stalo se tak asi jen proto, že kamarád měl ten den narozeniny a - shodou náhod - byl v té době rovněž bez partnerky, což u něj nebývalo zas až tak často a obvykle to brzy napravil. Chystal se na to i tento večer a zřejmě mě natolik dojal vyprávěním o minulé diskotéce, kde sbalil prý neuvěřitelně krásnou supr special eňo něňo holku. K sežrání. Při posledním slovu mi dal kmitajícím jazykem najevo, že nehodlá novou partnerku pojíst, ale něco docela jiného. Dnes večer. Slíbila že přijde. Prý.

Zvědavost je moje (po sebelítosti) druhá nejsilnější vlastnost a tak mu to přemlouvání asi moc práce nedalo. Vlak jel na minutu přesně a průvodčí při kontrole jízdenek vypadal, že by si tu placatku, které jsme se zrovna podívali na dno, dal s náma ... možná proto neřekl ani slovo o alkoholu ve vlaku. Ostatně, i kdyby ... už byla prázdná a jak znám Míru, tak by mu řekl, že prázdná už byla když jsme nastupovali.

Za oknem ubíhala světla jednotlivých rodinných domků podél trati a měsíc za tmavými mraky občas ukázal na to, že už zase dorůstá a brzy bude úplněk. Domky najednou vystřídaly paneláky a byl čas vystoupit. Míra pořád mluvil o ženských, co si jich dneska nabalíme a ty podobné mírně opilecké řeči, co už tak chlapi bez holek vedou. Mě spíš trápila myšlenka o svých kožních problémech, kdy se mi objevily podivné svědící vřídky na části těla, kterou jsem toužil mít úplně jinde než zavřenou v džínách a spodním prádle.

"Je to z přehnané hygieny, mladý muži," podívala se na mne postarší doktorka skrz brýle, které si kvůli prohlídce mého přirození musela nasadit. Ty gumové rukavice si snad brát nemusela, přece nemám lepru ... ale vlastně jsem mohl být rád, že si ještě nepřibrala na pomoc tu lupu, která ležela na stole, to by mi na sebevědomý příliš nepřidalo.

"Dostanete mastičku, dvakrát denně pomazat tenkou vrstvou, hlavně tady na tom postiženým místě," obligátně mi přetáhla předkožku a ukázala prstem, jako kdybych ho snad na té velké ploše nemohl najít.

"Hm,".

Na inteligentnější odpověď jsem se nezmohl, možná právě taky proto, že sestřička si mohla od psacího stroje vykroutit krk, aby viděla lépe. Hořce jsem si uvědomil, že toho moc k vidění není.

"S tou aplikací vám klidně může pomoct přítelkyně," usmála se doktorka a šibalsky mrkla na sestřičku "když bude kůže napnutá a prohřátá, líp se to jako vstřebá a budete dřív moct zase juchat."

"Aha," pokrčil jsem rameny.

V zámku najednou zarachotil klíč a do ordinace vpadl mladý lékař.

"Ahoj, nesu vám ty výsledky, v laborce maj teď přestávku a prej sebou máte hodit, jestli dete na to kafe," vychrlil ze sebe, přičemž hodil složku v deskách na stůl sestry a otočil se k odchodu. Ve dveřích do čekárny jsem zahlédl zvědavý pohled slečny, která přišla hned po mě.

"Jo, dík - že přijdem," houkla doktorka, přičemž mě neustále držela za přirození a teprv ve chvíli, kdy se dveře zase zabouchly, mi jej pustila. Cítil jsem, jak mi rudnou uši.

"No, můžete se oblíct, sestra vám napíše recept," usmála se na mě přes brýle a sundala si rukavice.

"Jo, a předpokládám, že vás to natolik svědí, že se nebudete snažit minimálně do příští kontroly ... ," kývla směrem k mému rozkroku, když jsem si horečně natahoval kalhoty a zapínal poklopec.

"Ne - e," vyrazil jsem "stejně není s kym!"

Okamžitě mi bylo líto té poznámky. Obě na mě upřely zkoumavý zrak a sestra utrousila něco o pěkném chlapovi, v čemž jí doktorka značně sekundovala. Hezký pokus, ale předcházela příliš velká potupa.

"A kdybyste to náhodou přeci jen nemohl vydržet, protože ta mast je zároveň i trochu znecitlivující, takže vás to nebude tolik trápit, tak si vemte ochranu ... předpokládám, že víte, co to je," zadívala se na mne zkoumavě.

"Nakažlivé to není, je to reakce kůže na podráždění, používejte jemnější mejdlo, ideální pro kojence třeba, jo? Bez ochrany ale, mladíku, byste si to mohl značně zhoršit, jo?" Zaklapla mojí složku a povzbudivě se usmála.

Jen jsem kývl a popadl recept, co sestra konečně dopsala a urychleně se rozloučil. Z čekárny mě pak vyprovázely zvědavé oči dívčiny a nebylo jasné, jestli v nich byl smích nebo touha. Podle vyjeveného výrazu školačky, která nejspíš na poznávání takových věcí ještě nemá věk, bych řekl, že bude mít po návratu do školy svým spolužačkám o čem vyprávět. Touha to nebyla.

"Koukej, to je ona," žďuchnul do mě Míra hned u vchodu, když nám plešatý vyhazovač s laxním výrazem natisknul značky na ruce. Míra měl asi jiný vkus než já, protože hoka, ke které se tak rozjařeně hrnul, se mi zdála býti vším možným, jen ne tou holkou, jak mi jí líčil on. Ale proti gustu ... Otráveně jsem se vydal k baru, protože bylo jasné, že Míra se v nejbližší půlhodině neukáže.

Po dvou pivech a několika panácích, co stihnul mezi tanci objednat Míra i pro mě, jsem se vydal na záchod. Mušle čekaly srovnané v řadě rozchlíplé nedočkavostí našich rozmnožovacích nástrojů, kdy je konečně zahrneme gejzírem vyloučených tekutin. Svého dílu se zjevně dočkala i podlaha, kdy opilci, ač opřeni čelem o zeď, nedokázali ukočírovat směr své střelby a obdarovaly proudem i značnou část okolí jednotlivých mušlí.

Když jsem si zapínal poklopec s hořkým uvědoměním, že dnes ochranu skutečně potřebovat nebudu, otevřely se na chvilku dveře a vpadla do nich se smíchem dívka s dlouhými světle hnědými vlasy a upřela na mne dvě studánky modrých očí, až se mi zatočila hlava.

"Jéé, pardon, ale na ženách se někdo zamknul a já musim," chichotala se a zmizela v kabince.

Myl jsem si ruce a slyšel, jak si rozepíná pásek, zip na kalhotách, pak zašustění a lupnutí prkýnka na míse, jak dosedla. Představoval jsem si, jak vejdu za ní do kabiny, rozepnu si kalhoty a spustím je jen na půl žerdi, jako dnes u doktorky ... a ona se zachvěje chtíčem a beze slova mě popadne za ... při těch myšlenkách mi v kalhotech začalo být poněkud těsno ... a pak si navlékne gumové rukavice a řekne:

"Potírejte dvakrát denně tady na těch místech."

Tlak v kalhotách okamžitě ustoupil. Slečna na záchodě spláchla a vyšla z kabinky, aniž by si zapnula poklopec a pásek. Zahlédl jsem bílý lem kalhotek na opáleném těle a kdesi mi zase poněkud zaškubalo. Stoupla si vedle mě, umyla ruce přičemž jí přezka pásku zarachotila o umyvadlo a pak si teprve zapnula kalhoty. Musela dobře vidět, jak zírám do velkého zrcadla nad umyvadlem a snažím se zahlédnout co nejvíc z té krásy. Naše oči se v odrazu střetly. Šibalsky mrkla a řekla:

"Zatančíme si?"

Při tanci jsme se představily navzájem, přišly nějaké paňáky na seznámení, potom ploužáky, líbání, otírání poklopci našich kalhot. Pořád jsem čekal, že se sebere a uteče, jako obvykle, v těhle situacích mi to holky dělávaly. Ale ona se držela jen mne a při posledním ploužáku mi zašeptala do ucha:

"Tak co, nechceš mi ty kalhotky sundat?"

Nevěřil jsem vlastním uším, ale protože znám přísloví "líná huba - holé neštěstí" řekl jsem, že jo. A tak jsme se ve zpěchu rozloučily s Mírou a jeho novou přítelkyní, několika známými a šupajdili k ní domů. Bydlela necelých patnáct minut chůze od stadionu.

No konečně, pomyslel jsem si, když její kalhoty dopadly s hlasitým klepnutím přezky pásku na zem. Po měsících snažení, hledání, trapasů, zklamání, smutku, beznaděje a opětovného hledání se mi konečně podařilo získat holku, která vypadala na ideální partnerku, alespoň co se vizuálního zjevu týče. Ležela na posteli a v mírném přítmí jsem si všiml malého tetování na spodní části břicha. Vlastně až skoro na podbřišku, který zakrývaly čistě bílé kalhotky s krajkou ... takové, při kterých chlapům začíná být těsno v kalhotách a to je vidí jen ve výloze na povedené figuríně mulatky s tak akorát vyvinutým hrudníkem. Jak zvláštní! Tak dokonalé, svalnaté tělo, široká ramena, vystouplé lícní kosti v příjemně mrazivém kontextu vystouplých kostí pánevních ... Jenom tu ochranu jsem neměl zapomenout doma! Začal jsem si nadávat, ale bylo víc než jisté, že to risknu. Touha byla větší, než ten rozumný rádce v hlavě, který obvykle přemýšlel za mne a dělal sarkastické poznámky nad mým chováním. Ale i on byl podivně zticha, zřejmě i jeho přepadla neodvratná touha po tom voňavém, pevném, svalnatém těle.

Podprsenka ukrývala dvě nádherné pevné bobule s malými špuntíky na vrcholcích. Když jsem je konečně směl ochutnat a pohladit, uvědomil jsem si, že takhle se přirozená prsa nechovají. Rádce v hlavě se trochu probudil a špitnul: Tý voe, umělý kozy!! Ale ukonejšen představou toho, že dívka sáhla hluboko do kapsy, aby vylepšila svůj zevnějšek mimo jiné i pro MNE, byl kupodivu už zticha. Začal jsem se jí dobývat i do kalhotek.

Zdálo se mi sice na těch kalhotkách něco divného, něco nepatřičného, jako kdyby skrývaly objemnou vložku a dostal jsem strach, že její krutý měsíční cyklus si vybral právě toto období, aby mi zkazil zaručeně nejlepší erotický zážitek v mém životě. Až když se kalhotky ocitly u jejích kolen jsem si s leknutím a hořkým poznáním pravdy uvědomil, že to nebyla vložka, ale něco docela jiného. Ochranu dnes zaručeně potřebovat nebudu. Spíš by se hodily ty doktorky rukavice ...