Jimmi to neměl mezi textaři písní vůbec lehké

Jimmi to neměl mezi textaři písní vůbec lehké. Aby se nějak uživil, začal zpěvákům zadarmo přidávat německé verze textů. Najednou byla EKB plná amerických umělců, kteří se chtěli zavděčit Vůdci. Ministr propagandy to nejprve pro sebe viděl jako skvělý dárek k Vánocům, ale pak mu začalo hlavou vrtat co za tím náhlým zlepšením smyslu pro společnou věc amerických umělců vězí. Tak objevil Jimmiho Cartera, který si přivydělával jako textař, když nemusel zrovna u pásu vyrábět pancéřové pěsti.

Goebelsovi Jr. se hned moc zalíbil, ne tak ovšem Goebels jemu. Nicméně se přestěhoval se za Atlantik a začal spoluvytvářet koncepci germanizace americké kultury.

Teď Jimmy sedí odevzdaně v kanceláři tovární čtvrti Berlína a za špinavým oknem bez záclon sleduje šedou oblohu a červenou zeď vedlejší haly státního filmového studia.  Se svým plánem spáchat atentát na vůdce není ani o trochu dál než před třemi měsíci, kdy do Berlína přiletěl. A vedení ho tlačí, ať tedy předvede ten americký zázrak. Nedokázal napsat ani řádku toho přiblblýho žvástu co po něm chtěli.

Jednou ráno se ovšem situace zásadně změnila. Recepční, která ho vždy přehlížela jako toho americkýho psa se na něj hned jak vstoupil do dveří usmívala a zdálky na něj volala, že tu má důležitý dopis. Flegmaticky si vzal obálku, poděkoval a ubíral se dál ke dveřím výtahu. Tím si u recepční vysloužil skutečný obdiv, protože když si přebíral dopis z Kancléřství, nepohnul se na jeho tváři ani jediný sval. To byla výsada o které si ona a většina dalších němců mohla nechat jen zdát.

Za chvíli seděl u okna své kanceláře takřka se stejně odevzdaným výrazem jako den předtím. Osobní pozvánka k Vůdci. Tak teď zkrátka hochu musíš udělat to, proč jsi sem přijel a se zpátečním lístkem nepočítej.

A tak k tomu došlo: Pečlivě v nohavici ukrytá bomba mu vypadla, když se shýbal k vůdci na kolečkovém křesle. Hitler si s ním chtěl zrovna potřást rukou, protože si myslel celou dobu, že je z Hollywoodu od filmu. Proto se s ním chtěl vlastně sejít. Velmi miloval americké filmy.

Ta bomba sice vypadla poněkud předčasně ale nakonec vybuchla právě včas aby jako na fotce zachytila vyděšenou ochranku jak běží zachránit velkého šéfa, chudáka Goebelse jak si zoufá, že by zase zklamal tátu, protože z jeho kapitálního úlovku propagandy se stal normální mizerný terorista a Vůdce, který se v ten moment senilně na Jimmiho usmíval. Vzápětí ho i s úsměvem a elektrickým křeslem obrovská síla vymrštila ke stropu, kde udělal díru jak v té nejlepší scénce s Tomem a Jerrym.

Vůdce na čtrnáct dní oficiálně onemocněl a do práce se dal tým Rekultivátorů. Vrátil se už  po týdnu a lidé na celém světě viděli, že se vrátil silnější a mladší. Všechny národy světa v ten moment skutečně pochopily, že prohrály.