Modrooká poezie

   Chtěl bych ti napsat báseň,

   která by tě vzala za ruku

   a odvedla tě od okna,

   u něhož na mě nešťastně čekáš,

   která by s tebou držela

   konec lana, jež tě ode mne odtahuje

   a táhla by s námi

   tátou, mámou, klukem, holčičkou, pejskem, kočičkou a myškou,

   až bychom přetáhli,

   která by ti dokázala změnit

   nekonečné chvíle čekání

   na hezké chvilky těšení se a naděje,

   která by tě přesvědčila,

   že mé polibky, doteky a touha nejsou předstírané

   a která by nás vrátila do dávných časů,

   kdy muž vyjížděl do boje pod korouhví se znamením svého rodu,

   (hokejový dres takové znamení nezná

   a muž musí do boje, protože je muž)

   která by ti vysvětlila,

   že na rozdíl od Wolkerovy básně

   nechci jednu lásku zabít

   ani na druhou zemřít,

   protože jsem je dosud

   jako společné nosníky

   mostu přes rozbouřené vody

   nerozlišoval,

   která by byla veselá, protože smutku je dost,

   ale zase ne příliš, aby nebyla lehkomyslná,

   ale neumím to,

   protože naše

   nejlepší

   a společná

   báseň

   už je dávno napsána,

   modrooká

   spí ve vedlejším pokoji

   s kočičkou v náručí.