Co (ne)budeme?

Nejdřív se ti představím, ale neřeknu ti svoje příjmení, věřím strachu. Ukážu ti co doma nemám, provedu tě po dvou ze čtyř pokojích bytu, neukážu ti svůj pokoj, ale můžeš se tam podívat oknem, dám ti poslechnou třicetjedna vteřin mojí oblíbené písně nezahraju ti na žádný nástroj-neumím to, dám ti napít obyčejné vody, ale sklenku si musíš dát do myčky sama, budu chtít něco říct, ale neřeknu, nevím proč, asi se mi nebude chtít. Pak odejdeme do města budeme hledat neobyčejné kameny, dělat xichty na řidiče aut, pomlouvat lidi co neznáme, sledovat prázdné výlohy, zadírat na nebi, utíkat času, nudit se pozorováním školky, vezmeme draka, ale nebudeme ho pouštět, jen ho položíme o kus vedle, sníme každý jednu polovinu rohlíku bez másla, nepůjdeme se projít k zimnímu stadionu, nevylezeme na strom, ale jeden zasadíme, pak nezplodíme syna ani dceru, ukážu ti jednoho ze dvou psů, pozvu tě na pivo, ale vipuju ho já, uvidíme plakát s nabídkou koncertu, koupím nám lístky, na koncert však nepůjdeme, nebudu mít tu skupinu rád, zajdeme si na fotbal ale jen patnáct minut a sedmnáct vteřin ho budeme sledovat, oddělíme od sebe dvě pářící se kočky, zhoupneme se na větvi, ulovíme papír, jenž poletuje vzduchem, rozstříháme ho a hodíme do vody, nebudeme se smát mokré cestě, pak jen chvíli půjdeme a nebudeme dělat nic… Budeš muset odjet, ale vlak ti ujede, takže ještě zajdem do města sledovat domy jak se nemění…

A pak? Pak prostě zmizíš a oba budeme dál žít ty stejné životy co jsme žili předtím, jediná výjimka v našich životech bude dnešní den…