Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMí tak křídla
25. 01. 2005
0
0
1589
Autor
šroubek
V rohu duše atomy lásky zmateně pobíhají
po ledových krystalcích pantomimy úsměvů,
netopýr v temnotě,
tak malinký bojící se světla¨.
Pláč doteku něhy,
nejistota úzkosti z věčnosti bez zapomnění,
šílenství k zbláznění.
Bolest padjící z věže střemhlavým úsměvem,
tak čelím světu a nejinak.
"Mít tak křídla, umět létat"
Ono to není špatné, ale je tam až příliš 'slilných' výrazů bez obalu. Někdy jsou takovýhle věci čtivý.. ale povětšinou vypadají divně a zmateně - jako tady. Ale myšlenka zajímavá, to zas jo..:)
kouzelná_květinka
25. 01. 2005
fuuha takze pridavam sa k nazoru kvetinky... toto by som neprecitala ani keby som moc chcela... vyzera to uz v prvom riadku velmi zlozito... a zavana tuzbou zaujat zlozitostou basne... ale umenie nelezi skryte v zlozitych slovach... ale v jednoduchych pocitoch (hoci niekedy zmatenych)...:)