Co způsobila kráva

„To nám dneska svítí, co?“ zavoněl jetel jeteli.

„Máte recht, kolego, snad mi to nespálí stonek.”

Chramst! Mlask, mlask! To je oba zdlábla pasoucí se kráva. Kráva se jmenovala Květa. Když lidé nevědí, jak pojmenovat krávu, dají jí jméno Květa. Možná.

„To je hnus,“ snažil se zavonět jetel jeteli svůj názor, ale v tom smradu žaludečních šťáv ho nebylo cítit. A tak se oba přátelé nadobro rozloučili a rozplynuli se v trus.

„Jé, kráva,“ zapískal na kamaráda komár Štěpán.

„No paráda, letíííííme chlastat, hurá,“ odpískl mu kamarád Honza.

Oba se příjemně usadili a začali píti, občas prohodili pár písknutí a bylo jim fajn. Fajn však nebylo krávě Květě, která vzniklé svědění vyřešila mávnutím ocasu. A to se stalo osudným Honzovi, zatímco Štěpán, uniknuv v poslední chvíli, propískl: „To jsi, Květo, posrala!“ a zahrozil jí všema nohama.

Štěpán přistál na vemeni a s výrazem mstitele zanořil sosák do míst, kde tušil nerv. Měl však smůlu, protože nerv byl těsně vedle a on trefil mléčnou žlázu, která jej natlakovala mlékem, až praskl.

„Je hezky, že?“ řekl poslanec poslanci.

„Ano, ano, není nad procházku přírodou.“

„Víte, rád bych s vámi probral případ pana Ká. Co s ním?“

„To je vyřešeno, už má pěkné místečko v Lipně.” A oba se zasmáli, sedli si na kámen uprostřed louky a vytáhli cigarety.

Květu strašně svědilo vemeno, nenáviděla v tu chvíli celý svět a byla ochotna kvůli vemenu vraždit. A právě v tu chvíli spatřila dva poslance, jak sedí a hulí na její pastvině.

„Búúú!!!“ Něco tak strašlivého poslanci nikdy neslyšeli, otočili se a spatřili nejšílenější krávu, jaká kdy po světě běhala, bučela a dupala. A v té póze hrůzou zkameněli. Květa v obrovské rychlosti narazila, jenže ne do poslanců, ale do dvou skalek. Praskla jí lebka a naposledy zabučela. Poté odešla do věčných lovišť, kde ji budou navěky honit Indiáni.