Metodické pokyny pro tvorbu slečny Rozervané

1.Pochop, že zkrátka člověk někdy není na programu dne.

2.Dokaž se proměnit v jednu z počtu čekajících, podle kterých se dá odhadnout, za jak dlouho         

   pojede další tramvaj nebo snad ještě, kdy odjela ta předchozí. Važ si této perspektivy a nehaň příchozí, že se 

   na tebe tak dívají.

3.Vytrhni z vnitřku svých samozvaných veršů ruku a někomu ji podej. Pokud se intenzita stisku

   nebude zdát právě příjemnou, nazvi ji Nepovedená báseň a sobě se směj.

4.Vyhýbej se hájemství hlohů, kde sháňka po sladké bolesti převyšuje nabídku. V šeptavém

   skučení vlček samotářek láká tě pak olíznout si s gustem krvavou oděrku a zanítit si ji do

   živého.

5.Zakaž si pozorovat souzvuky obnažených kuřecích stehen a ženských ňader za řeznickými

   pulty, vystavené zákusky a historii vrásek ve tváři starých mužů.

6.Vyprázdni kapsy plné snovacích vláken snění, vždyť nač je ti jemnocitný pavouk s utrženou

   nožičkou.

7.Zkus jaké to je, přitisknout někdy pevně oči, když zpod víček se tlačí básnička.

8.Neplakej, že doby, kdy hráli jsme hry, skládali básně a domlouvali život, jsou pryč.

9.Smiř se s tím, že nedomyšlenost nápadu je tvou podstatou, a pusť se po laně rovnou dovnitř

   struktury mince.

10.Sklidíš - li tyto nahlas vyslovené pravdy, vznikne potenciál pro novou poetiku.