Myslím že víš

Ó jak mi chybíš
Snad ani nevíš jak
Víš to nebo nevíš

V noci nemůžu spát když měsíc má tvou tvář
Obnaženým oknem mě hvězdy ukřižovali k posteli
Střepy které zbyly z okna proraženého nočním úsvitem
Který mi připomíná mou ztracenou svatozář

Vyměněnou za temnou auru a pachuť krve
Která připomíná chladivou ocel pronikající tělem
Ano přesně tak jsi do mě vnikla až k srdci
které poskočilo a nabodlo se v podstatě rádo a samo

Chybí mi chuť tvých rtů a krás tvých optimistických očí
Které někomu jako jsem já mohou připomínat ráj
Nechápu spoustu věcí ani to že se naše těla protly
A obě zazářily a jedno shořelo na popel a druhé schladlo

Ani nevíš jak je to těžké znova povstat z popela
Když člověk nemá fénixe v erbu či rodokmenu
Stejně mě rozmetá bouře uvnitř mého těla
Ty ji tam máš taky a když se střetnou tak všchno začne znova

Myslím že víš
Jak mi chybíš
Víš to nebo nevíš

---