Oblouky Noci

V oblouku noci hlavu
zakláním.
Smutně,
jak na popravu
vyzvání
desátá.
Pramínky vlasů
stékají po šíji
do hloubky času.
Nesťatá
hostií
píšu přiznání
stopami od nehtů
netrestám –
Promíjím.
Vteřino – zanech tu
ozvěnu doteků
po člověku.
Slzící
v pokleku
hledám chrám
od věků
světící
Milování.
Narůstám s měsícem
v úplňku planá –
nezabráním.
Tmou strachu nejvíce
bojím se rána
jednoho talířku.
Nepátrám v zrcadlech
po nitkách vějířků,
které mi na křídlech
sýkorek z balkónu,
po větvích jeřabin
na podzim, po zvonu
posíláš, živote.
Padl stín
na cizí
zahradu za plotem
- zmizely stromy
jak mávnutím.
Ještě si uvědomím
strach z usnutí –