S tím nápadem přišlo vlastně Dlouhé Bidlo, ten vyčouhlý plantážník. Že by možná nebylo na škodu, sehnat opět po mnoha letech „starou partu” a zavzpomínat na mládí. Protože vyrostl v muže činu, dal se do toho. Kontaktů měl jako bývalý vekslák dost - jak z režimu bývalého, tak současného. A tak se jednoho dne opravdu sešli. U Dlouhého Bidla v restauraci “Tenis Club”, která mu patřila stejně, jako přilehlé tenisové dvorce, sauna a fit centrum. Zrestituoval je. Krom toho vydával také bulvární deník “Sběrač”. Dvorce, fit centrum i sauna vynášely a tak si mohl dovolil i prodělkový “Sběrač”, který mu zase přinášel popularitu. Sice trochu pochybenou, ale to Dlouhé Bidlo nikterak netížilo. Dobrou pověst považoval za přežitek a za něco, co je nezpeněžitelné.

   První přišel Mirek Dušín…ten chudák dopadl. Což o to, zpočátku to bylo fajn. Už ve škole se angažoval jako svazácký předseda. Později vstoupil do KSČ a jako vzorný student VUMLu se brzo propracoval dálkovým studiem k doktorátu RSDr. A jako mladý nomenklaturní kádr se objevil nejprve v místním a zanedlouho v okresním výboru strany. Až na ideologického tajemníka to dotáhl. Jenže později, když už se pomalu začal těšit do ÚV KSČ, vymysleli si ti studenti “sametovou revoluci”. Dušín, který vlastně nic použitelného neuměl, sehnal nakonec s obtížemi místo pomocného skladníka v místní šroubárně a pokud nepracoval, nadával na poměry.

   To doc. MVDr. Štětináč, CSc, to je jiná třída. Jeho záliba v krysách se přetavila ve studium na veterinární fakultě, doktorát a kandidaturu věd. Občas se vídal s posledním Velkým Vontem, Mažňákem. Ten neunesl ztrátu ježka v kleci v kanalizační stoce a kanály se staly jeho osudem. Doufaje, že jednou někde na ježka v kleci ve stokách narazí, pracuje u kanalizací a docent Štětináč od něj občas kupuje krysy na své pokusy.

   Červenáček byl původně učitelem, ale se svojí červenou čapkou byl dětem jen pro smích. Znechuceně proto školství i mizerný plat učitele opustil a stal se technickým redaktorem a fotografem občasníku “Tam-tam”. Přivydělává si fotografováním svateb, křtin a funusů a zrovna má oplétačky s finančním úřadem pro nějaké nesrovnalosti v daňovém přiznání. Řízením osudu má ty oplétačky zrovna s Jindrou Hojerem. Hojer měl berňáctví v genech. Byl to rod berních úředníků snad ještě z dob rakousko-uherského mocnářství. Naštěstí se u Dlouhého Bidla oba docela slušně lízli a dohodli se, že ze starého kamarádství to s tím půlmilionovým dloužkem nějak spytlíkují.

   Jarka Metelka, ten hezký černovlasý chlapec, dělal dlouhá léta manekýna. Potom zjistil, že ženy, které po něm přímo šílely, mu vlastně nemohou nabídnout nic zajímavého. Žil proto s jedním módním tvůrcem a proslýchalo se, že je mu nevěrný se svým kadeřníkem. Vlastní nyní modelingovou agenturu a je činný v místním hnutí gayů. Neustále se usmíval a všechny oslovoval něžným “miloušku”.

   Rychlonožka mu za to málem rozbil nos a vyhrožoval: „Jestli mi, himbajs, ten teplej plantážník ještě jednou řekne miloušku, neručím za sebe!” Jarka Metelka už ho raději mezi “miloušky” neřadil, protože Rychlonožka má za sebou celkem 8 let v base a z toho pět trestů za násilnou trestnou činnost. Ty zbylé tři byly za majetkovou trestnou činnost. A zrovna byl v podmínce. Seká latinu a dokonce pracuje. Protože se původně vyučil zámečníkem - tedy málem, těsně před vyučením nastoupil první trest - dělá údržbáře v areálu Dlouhého Bidla. Většinu výplaty ovšem stejně propije v Bidlově hospodě spolu s Bohoušem. Ten zůstal tak blbý jak byl. Po dlouhé době se podařilo ho naučit, jak se musí koště položit na kurt, aby zametalo a nerylo a v současné době se pokoušeli ho naučit i lajnovat. Byl zaznamenán určitý pokrok ve výuce - pochopil, že nelze chodit libovolně, ale lajny musí vést vždy stejným místem, kudy vedly ty předchozí.

   Dlouhé Bidlo pozval i Široka, ale z psychiatrického ústavu vzkázali, že jeho stav se opět zhoršil a proto vycházka nepřipadá v úvahu…Všichni se krásně ožrali a jestli už nevystřízlivěli, chlastaj tam doteď.