Avalon

Avalon

Vzpomínám na Avalon,

kde magie vládla coby král

a bílý Měsíc nad hradbami

zářil jako Svatý Grál

Tenkrát tam slavík zpíval

ten malý, zlatý pták

můj druh snad štěstí míval

věřím, že je to tak

Dal mi jej kdysi s půlnočním

ohněm, jenž v srdci bývá

jak hvězda v stromku vánočním

je zlatý slavík – zpívá...

Tehdy jsme tiše seděli

jen ruku v ruce dívali se

slov pro druhého neměli

jsou pouhý prach na zlaté míse

Kdo příliš mluví bez nutnosti

těžko tím co kdy získá

byly tu zvláštní okolnosti-

a náruč smrti blízká...

Píšou se příběhy zrady

a válek bez důvodu

snad o dívčí vnady

či pohanění rodu?

Kdy čest je víc než žena

jíž každá věc je dána

jen vlajka roztržená

tu leží, podupána...

Pod karmínovou oblohou

krev zbyla na bojištích

a bídné duše nemohou

než vyčkat věcí příštích

Můj slavík stále zpívá

ve stromě na větvích

už k večeru se stmívá

a všude leží sníh

Náhle se větev prohýbá

jak nástroj lučištníka

a slavík teď již nezpívá

bolí v mém srdci dýka

Hledím pohledem zamženým

a v sobě cítím zvláštní něhu

skláním se nad tělem studeným

ležícím tiše v bílém sněhu