Dopis nikomu ... (Tobě)

Píšu Tobě a zároveň nikomu. Mluvím k Tobě a slyším to jen já, chci se Tě dotknout a Ty se rozplýváš. Říkám miluji Tě a Ty mě nevnímáš. Chtěl jsem udělat tolik věcí, kolik slov zůstalo nevyřčených, chybělo jen málo, jen o kousek víc otevřít ústa a vše mohlo být úplně jinak. Ono je těžké hovořit k někomu, kdo je, nebo chce být hluchý. Veškerá snaha a slova pak vyznívají naprázdno. Stejně tak, jako by jsi se snažila uhasit žízeň slanou vodou či nakrmit sytého lva. Můžeš dělat i spoustu jiných věcí, ale pokud je děláš napolovic, je to stejné, jako by jsi nedělala vůbec nic. Uvědomuješ si vůbec současnost, co jsi prováděla?

Nejsi přece tak stará, aby jsi se mohla vymlouvat na ztrátu paměti. Hledáš pro to své důvody a snažíš se vinu svalovat na druhého. Podívala jsi se někdy do zrcadla a byla jsi schopna sama sobě říci pravdu, skutečnost, že Ty za to nemůžeš? Svým věkem dospělá, ale druhá věc je, jestli jí opravdu jsi., jestli se tak chováš. To, že se tak cítíš ještě vůbec nic neznamená. Můžeš se vytahovat, ale já Tě znám.

Na první pohled dokonalé stvoření, jíž se žádná nevyrovná. Měl jsem tu možnost poznat Tě blíž, než se druhému jen zdá. Mohl bych se cítit bohatší, ale postupem času zjišťuji, že líp se má ten, kdo Tě nepoznal. Na začátku dokonalé stvoření, později dobrý průměr a na konci jen zlo a nenávist. Víš, ani já si neuvědomoval, jak se člověk mění a vyvíjí. A stačilo jen otevřít ústa. Říkáš, že jsme je otevřel? Máš pravdu, ale já nemluvil o svých. To o Tvoje ústa se jednalo. Že Ti je to líto, teď se omlouváš? Já musím jen kroutit hlavou, jak směšně vypadáš. Stojíš tu, oči sklopený a nic víc. Nejsem ten, kdo si chce jen hrát. Otáčím se a beze slov odcházím.

Poslední dobou jsem viděl Tvá ústa jen zavřená, ani už nevím, jak zní Tvůj hlas, je to tak dávno, co jsem ho slyšel naposledy. Opravdu stačilo tak málo a Ty jsi mohla být dospělá. Možná je to tak lepší. Ty si budeš dál jen hrát na dospělou, dokonalou a žádným kazem nedotčenou. Pravda je, že jenom hrát nestačí, musíš mít i chuť vyhrávat a tu jsem u Tebe postrádal.

A co já? Já už se o sebe postarám. Znám své pocity a tajná přání, která bych chtěl uskutečnit, mám plno snů, o které jsi nestála a touhu zvítězit. Mám cíl a tam směřuji. Nezáleží na tom, kdy ho dosáhnu, hlavně že se dostaví a to je ta pravá výhra. A víš, co je na tom nejlepší, že Tebe už k tomu nebudu potřebovat!

Psát budu jí a zároveň pro nás, říkat jí slova, co budou jen pro ni, budu se jí dotýkat a slova miluji Tě pošeptám. Víš, ona bude naslouchat, její ústa nebudou zavřená jako bájný poklad v jeskyni, který nemůžeš získat. Ústa bude mít na to, aby mluvila, lásku aby se o ní dělila a život co by se mnou prožila.