Tobě

Je sobota ráno, těsně po tom, co jsem přišel domů. Myslím na Tebe, na nás. Chci tomu věřit a zároveň nevěřím. Pro svobodu, pro pocit, pro lásku? Chtěl bych znát Tvoji odpověď. Slyšet, že to nebyl sen, že ještě jednou, ještě někdy poznám Tvoje sladké pohledy, Tvé něžné dotyky, uvidím Tvůj nádherný úsměv. Ucítím, jak mě svíráš v náručí. Proč?

Byla jsi první a zároveň poslední. První, kterou jsem miloval a poslední po které toužím. Dnes. Teď. Vím, že to není snadné. Ani pro Tebe, ani pro mě. Ale to, co se stalo mi otevřelo oči. Mysli si co chceš, nic na tom nezměníš. utíkej, ale před sebou neutečeš. Bojíš se pravdy? V téhle chvíli, co chci? Chci se tě dotknout. chci Tě objímat, chci Tě tisknout ve svém náručí. Nevěříš? Snad až do dnešního dne jsem si neuvědomoval, jak moc pro mě znamenáš. Ty a Tvoje slova. Ty a Tvoje oči. Ty!

Dospěli jsme, ale naše přání zůstala stejná. Nestydím se za to, říct Ti, že mi scházíš. Stále. Po celou tu dobu. Strach odkládám za sebe a hledám odvahu. Odvahu jak ti říct zůstaň. Zůstaň aspoň chvíli, okamžik. Než se mlha rozplyne a bude jasný den. Chci být s Tebou. Teď. Vím, že neovlivním budoucnost, do minulosti se nevrátím, ale současnost, tu chci prožívat s Tebou! Bojíš se? Je to narychlo, ale co se dnes děje pomalu? Stárneme. Ty i já jsme dospělí.

Je mi jedno co bylo včera, je mi jedno co bude zítra. Ale dnes, dnes chci být s Tebou. Pro ten jediný okamžik, okamžik volnosti, svobody, pocitu štěstí a touhy.