Velký malý svět

Velký malý svět Ty největší věci se ukrývají někde poblíž Za zády se posmívají než jim povíš žes je poznal a dal jim jména že si umíš s nimi hrát že už o nich víš a tak nemá proč se skrytě dále smát „Kamaráde, nevypadáš dobře, když Tě tak pozoruju,“ pronesl starší muž s červenou čepičkou a s rukama v kapsách kožené bundy. Její prodřené rukávy již dlouho toužebně volaly po zaslouženém odpočinku. Druhý muž, jemuž byla ta slova určena, se s pohledem upřeným do neznáma souhlasně zapotácel. Měli si jistě hodně co říct. Během následujících sedmi minut, než přijel autobus, mezi nimi proběhl výmluvný, celkem pětislovný dialog. Na slova to skončilo 4:1 pro pána s čepičkou. Ten jejich hovor, ač chudý na slova, se vyznačoval mnoha nenápadnými gesty a pokyvováním hlavy. Pán ve světlém kabátu, co vypadal špatně, jako by chtěl vyjádřit pomalý běh času v neustále pulsujícím vesmíru, když pomalu, ale opravdu velmi pomalu přivíral a otevíral oči. Stala-li se nějaká zvlášť významná událost (např. projelo auto), mírně jimi pohnul do strany. Jeho ruce, ukryté v hlubokých kapsách, říkaly, že všechno důležité je ukryto uvnitř. V zemi hledáme rudy pro své stroje. V sobě samých tápeme mezi miliardami myšlenek. Uvnitř hospod se řeší problémy místní i nadnárodní. Tam kdyby se hlasovalo, neřešili by sáhodlouhé debaty jestli tu ruku zvednout, případně co za to. Tam opravdu vládne démokracije, tam s půllitrem v ruce hlasují dobrovolně a z přesvědčení. Muž s čepičkou naopak zosobňoval neklid, neustálý a věčný pohyb. Jeho oči těkaly ze strany na stranu a dokazovaly tak, že jsou síly, které prozatím nezvládáme. Občas vybuchl v nečekaném pohybu, stejně jako i hvězdy vybuchují když přijde jejich čas a ničí vše v okolí několika miliónů kilometrů. Bylo pro mě a jistě i pro ostatní cestující štěstím, že na rozdíl od hvězd neměl tu potřebu ničit tak široké okolí. Spokojil se s nedopalkem cigarety, jehož nemilosrdně umučil podrážkou své ..... boty? Nosí to na nohou, má to tkaničky.....ano, i druhý pohled dokazuje, že to musí být bota. Bohužel, v té chvíli přijel autobus. Přerušil tak přednášku o vesmíru. Co všechno jsem se ještě mohl dozvědět! Nenápadným pokýváním hlavy jsem zhodnotil svět a zároveň se rozloučil s oběma muži. Autobus se s mnou osobou na palubě vydal po své oběžné dráze a já si přál aby volantem šlo zatočit i nahoru. Ke hvězdám.

---