Rutince

chlo: no jo beru, co s tebou nadělám kaku: ne vždycky se povede

chlo: no jo beru, co s tebou nadělám kaku: ne vždycky se povede

vrr

chlo: moc nerozumim tomu co jsi napsala. jde přeci o to popsat pocit a vyvolat ho u ostatních, pobavit nebo překvapit...nebo taky ne, někomu ta strunka nesedne, ono je intenzivní pocity těžké sdělovat enehi: na mnoha místech mi třeba nesedí slovosled, přijde mi to zbytečně nastrojené a zastřené, taky spousta pocitů naráz ...a pracovat pro našeho pána Náš pán bohužel odvrhl mne právem a vinu dávej mi, že jako žena pokorná jsem nezůstala doma *t

avi

Díky za avi. Kakuloji, ty jsi to napsal za mě. Ano, mě žádná struna neuhodila do tváře, do pocitu, který by se mi líbil. Tahle báseň je zjevně věnovaná té dotyčné a mě to nebaví. Přiznávám, že kdybych znala něco (což nechci, nezajímá mě to) z jejich vztahu - asi bych k dílu přistupovala jinak. Jemněji a nebo bych jen prostě viděla dál. Samozřejmě, že je tu každý druhý autor, který napíše věnovanou někomu / něčemu. Vždyť i samotné psaní je o inspiraci, o podnětu ... zásadní chybu mezi jinými a touto básní je to, že i přesto, že vím, že je věnovaná, tak mi něco dávají. Něco osobně a nemusí to být právě to skutečné hloubkové "jádro". Tady ne, cítím se ochuzena. Právě proto k tomu směřoval můj první ohlas, kdy bych viděla větší a pozitivnější věc, kdyby to dílo nebylo publikované. Pěkný dny.

chlo: no dobrá, dík za odpověď a taky se měj

Autor u tohoto díla stojí o hlubší kritiku . . bohužel a naštěstí v tom nic nevidím; nechcu být příkrá v tom, že někdy šuplíčkové psaní vykoná stejnou potřebu jako to publikované: totiž tak nebo jinak si stejně ulevíš, ale co mají dělat čtenáři? rozmyslela bych si i tu hlubší a že tady jdou brát věci zpět velice snadno, ani to kolikráte člověk nezaregistruje