Hrátky s láskou

                                  HRÁTKY S LÁSKOU

 „To snad není pravda!“ vykřikla jsem celá bez sebe . „Co se stalo  Judy?“ zeptala se Lin. „Ten pitomec na motorce s brýlemi proti slunci mi začal nadávat, co mu lezu do cesty s mým Blekem.A že jsem při jízdě na koni nešikovná, přestože jsem vyhrála pět zlatých medailí v dostihu.“ „Ale Judy…“ „Je to ten nejpitomější a nejarogantnější kluk na světě.“ „Ale Judy…“ „Nepřerušuj mě Lin!A to se musí stát teď,  když má přijet náš šéf!“ „Ale Judy!To je náš šéf!“

 Při té vzpomínce se mi zvedl žaludek.A on si nás všechny zavolal, aby se s námi seznámil. „Lin Foxová!“ Lin vystoupila z řady a podala mu ruku. „Judy Seton!“ přistoupila jsem k němu jako poslední. „Ale…já jsem tě už viděl…“ natáhl ruku, ale já jsem ji nepřijala. „Já jsem ta, co neumí jezdit na koni.“ uzemila jsem ho. „Jdi se zařadit, “ jakmile jsem se zařadila, představil se. “Jmenuji se Mark Twon.“

 „Mark Twon…to zní velmi…láskyplně.“ „Ale Lin, ty si myslíš, že po něm jedu?To bych si radši vzala Bleka, než …jeho!“ odporovala jsem.Mark Twain měl tmavé kaštanové vlasy, modré oči, plné rty a dokonale vytrénované tělo. „Musíš uznat,“ řekla Lin „že má nejúžasnější zadek.“ „Mě ale nezajímá na něm nic.A kromě toho, za týden mám závod a já musím hodně trénovat.“ vycouvala jsem z bojiště a osedlala Bleka.Jeli jsme přes les k řece, kam nikdo nechodí / nebo jsem si to myslela /.Když jsme tam dorazili, málem jsem omdlela. „Co tu děláš?“ –hloupá otázka.Byl tam Mark se svou kobylou Samanthou. „Co ty tu děláš?!Já myslel, že sem nikdo nechodí!“ řekl překvapeně. „Nejsi sám, kdo si myslel, že o tomhle místě nikdo neví.“ odsekla jsem, a chtěla odjet k hájovně, ale něco mě nutilo, abych tady zůstala.

 „Nikdy jsem nevěděl, že bys sem chodila.Jak si to našla?“ zeptal se Mark, když jsme udělali oheň a opékali šunku. „To Blek mě sem přivezl.“ řekla jsem. „Blek?To není možný!Když jsem byl malý, tak jsem měl stejného koně jménem Blek.Hodněkrát jsme sem jezdili, jednou se mi ztratil a už jsem ho nikdy neviděl…“ řekl smutně.Pak jsme se napili trochu vína a mluvili o něčem jiném až do noci.

 Hvězdy svítily, měsíc bledl, řeka bublala a my jsme nebyli tiše. „Kdybychom  tady neklábosili, určitě by to bylo romantické,“ mluvila jsem z cesty.Moc jsme toho vypili.Mark se podíval do mých očí a já jsem se chvěla.Ne, zimou, ale srdce mi tlouklo jak o život.Mark se  nahnul a políbil mě.

 „Ospalci!Vstávat!“ „Co se děje?“ vykřikla jsem.Ohlédla jsem se.Ležela jsem na trávě a vedle mě seděl Mark celý ospalý.

 „Nelži, že se nic nestalo.“ řekla Lin o přestávce. „No tak dobře, trochu jsme toho vypili a…pak jsem usnula.“ lhala jsem. „Nelži, měla jsi modřiny od líbání!“ uzemila mě Lin.Neměla jsem na vybranou, a tak jsem ji všechno řekla. „Páni, holka, ty máš štěstí…“

 „Dnes k nám přijde nový žák a vybral si místo u tebe Judy.“ Řekla paní učitelka a otevřela dveře.Všechny holky se začaly nakrucovat a špulit pusy. „Jmenuje se Mark Twon!“ řekla učitelka, když vešel do třídy.Zrudla jsem a chtěla jsem ho obejmout, ale nemohla jsem. „Ahoj, překvapení.“ řekl mi Mark, když si sednul vedle mě. „Ahoj,“ vyhrkla jsem.O přestávce se ostatní holky  kolem nás nahrnuly, aby se s Markem seznámily, ale Mark je odehnal.

 „Nikdy jsem nevěděla, že budeš sedět vedle mě.“ „Musel jsem si projít seznam, a tam jsem tě našel.“ přiznal se, když jsme šli domů.

 „No páni!Člověk by nevěřil, že máte takové štěstí!“ řekla Lin a objala nás.Blek a Samantha nemohli být rozdělení a tak, jsme udělali jeden velký box pro dva.

 „Číslo 27!“ volal pořadatel.Byla jsem na dostihách juniorů.Překonali jsme kamennou zeď, pak živý plot a jeli k balíku slámy.Před námi byla rakev. „Jezdec 27 přeskočil čistě 4. překážku,“. Vodní příkop…Čistý!Otevřený příkop, obrátka doleva, nahoru do kopce přes kládu, dolů na druhou stranu k pneumatikám, tygří past.Lavice!Hurá!A do cíle…

 l.místo:Judy Seton   2.místo:Mark Twon   3.místo:Karol Majková