neštovice

měl po těle spoustu jizviček

jednou se ho v hospodě zeptali

od čeho že

tak jim to řek

jakože mezi chlapama

to prej z něj onehdá vyletěl

celej milion bílejch hvězd

takovej velkej třesk nebo něco..

hned do něj ryli

kdy se to stalo

a jak a proč že a kdy

bouchnul pěstí do stolu

a chlapum opadala pěna z piva

i od huby

‚ tak dobrá ‘ začal

‚ jednou sem potkal ženskou

voněla a oči měla sytý

jako pivo z dřevěnýho

korbele

zalezli sme si nahoru

měla tam byt

já se svlík hnedka

ale ona si na sobě nechala

košilku z flanelu

a pokaždý když se mě

tou košilkou dotkla

to bylo mrazení

to bylo

jako prořezat se ledem k rybě

sekerou se zabořit do masa

smrkovýmu špalku

a pod tím vším byla nahá

a flanelová jak ta její košilka

mrskala sebou - úplná mořská panna

leželi sme pak u sebe

ona se jako usmívala  hladila mě

po těch mejch prackách

ale mě bylo ňák divně

ten její flanel mě řezal

taková měkoučká byla teplounká celá roztátá

ale řezala jako rampouch

něco mě řezalo jako rampouch

a ona si mě hladila po rukou

jakoby nic jinýho nebylo

že prej jsou z hlíny řikala

prej samá hrudka že by se ze mě

dalo dobře sochat povídala a jak

povídala začala mě hníst

to víte sem jí nejprv nechal

taková ženská to je pekař

od přírody a tahle měla i ohnivou pec

voněla jak by z ní denně tahali

čerstvý chleby

žádná slečinka

s rybim šeptáním pod sukní

akorát ten flanel

jak mrazil a pálil

radši sem zavřel oči

nechal jí ať se vyjančí

ale když jsem se znova probral

ženská už tam nebyla

se ví že sem nadával

janže pak

jak sem kolem sebe tlouk

všim sem si těch svejch pracek

a zatuhlo mi

vona jak je hnětla

tak byly najednou

děsně velký

jako medvědí nebo něco

vám povim že sem se lek

vylez sem rychle z tý postele

že pudu pryč

jenomže u u dveří stálo zrcadlo

a já v něm měl býčí hlavu

zařval sem jako čert

ramenem sem vyrazil dveře

a bral schody aspoň po čtyrech

venku byl mráz

ženská nikde

jenom ty jírovce celý v křeči

a nebe bylo černý

a běželo mi přes cestu

pak se to stalo

zastavil sem pod tim černym nebem

a najednou sem prasknul

vylítly ze mě ty hvězdy

rozlítly se nade mnou jako by to byly

havrani

zůstaly viset v černotě

a zničehonic bylo ticho

takový ticho..

víc nevim i kdybyste mě řezali..‘

chlapi si cintali do piv

chvíli to trvalo než se jeden zeptal

‚ a co ta ženská ?‘

zjizvenej se na něj díval černýma očima

‚ furt jí hledám

jo

neumim ani umřít

jak jí hledám..‘

a z plný sklenice

se na něj odrazem šklebila

býčí hlava