Banální příběh o vůli

I.

O své vůli proti sobě

takové to je když

propíjím hlavu mokvající myšlenkama

hola, hola, kutálej se hloupá hlavo!,

za svéhlavého krvácení v kouřovejch signálech

hraju ti tu vamp nebo jak ty tomu říkáš:

„dám si pět piv a ani se mi nehejbou písmenka v knížce“

já se prosím chlubím

na zatrženém místě stránky

bezstarostného hovoru o knihách

/hlavu pod polštář

si ovšem budu muset dát sama/

II.

Přišla jsem domů

a on tam byl,

přítel alias nešťastná láska

nebo jak se tomu říká,

za nic na světě bych nepřiznala

že tajně voním k jeho věcem ač

jako jeden z mála ví o této mojí schopnosti

srkat čaj s citrónem,

smrkat do pánskýho kapesníku;

pyžamo po dědovi sálalo proužkovaným teplem

zavřeli jsme oči.

Takové to je když

o své vůli proti sobě.