Unikátní sexuální zážitek nesmělého hospodského povaleče

Tom seděl v baru U Vyschlé žáby, usrkával z půllitru pivo a zabíjel úterní odpoledne. V rádiu hráli Chinaski. Napadlo ho, že Bukowskimu by se tahle hudba vůbec nelíbila. Ani Tomovi se příliš nelíbila.

   Připadal si jako v pasti. Celý den buď pracoval, nebo se nudil a zevloval po hospodách. Tohle nebyl život, jaký chtěl žít.

   Párkrát se pokusil navázat hovor s barmanem, který se však ukázal jako velmi nudný chlápek. Na všechny Tomovy pokusy o konverzaci odpovídal jen: „Hmmm, nevím, to by mohl říct každej,“ a podobně.

   Zrovna ve chvíli, kdy Tomovi spadla do piva moucha, vešla do baru mladá okouzlující slečna. Pořádně si ji prohlédl a přidělil jí šest hvězdiček, což bylo jeho nejvyšší hodnocení. Najednou měl celkem přesnou představu, jak se ze svého šíleného stereotypu dostat a zpříjemnit si zbytek dne. Rychle dopil sklenici piva, aby si dodal trochu kuráže a zamířil k dotyčné.

   „Dobrý den, slečno!“ vyhrkl odvážně.

   „Ahoj,“ odvětila ona a změřila si Toma pohledem.

   Ten však najednou zrudl, protože ucítil ve svém krku mouchu, která mu právě dosti nepříjemně dráždila mandle. Pokusil se jí spolknout, avšak neúspěšně. Moucha se držela zuby nehty.

   „Hepšáááá!!!“ zařval najednou a moucha přistála na stole před slečnou.

   „Jééé! Vy jste kouzelník?“ zeptala se ona dychtivě.

   „Tak trochu,“ zalhal Tom.

   Následovala dlouhá chvíle hloupého ticha.

   „No, tak zatím,“ přerušil Tom hučení větráku a vrátil se zpět ke svému stolu. Nebyl ještě připraven a navíc si připadal trochu trapně. Potřeboval se víc napít, protože jeho kuráž ještě nedosahovala potřebné úrovně. Objednal si panáka skotské a sledoval okouzlující slečnu, její ladné pohazování hlavou a lačná ústa, srkající brčkem pestrobarevný koktejl.

   „Bože, tu musím mít,“ povzdechl si naléhavě a objednal další skotskou.

   Po pěti panácích, kdy už měl mírně rozostřené vidění, se odhodlal opět přisednout ke slečně.

   „Dneska je pěkně hnusně, co?“ zněla jediná věta, která ho v té chvíli napadla.

   „To teda,“ neodporovala mu.

   Tom se stále nemohl zbavit nervozity, a tak se pohupoval na židli a nesměle se ošíval. Židle se však po chvíli ukázala jako nepříliš stabilní a Tom spadl na zem, přičemž strhl ubrus a vylil na sebe zbytek pestrobarevného koktejlu.

   „Vy jste legrační!“ zajásala slečna.

   „Omlouvám se, koupím vám nový.“

   Když šel k baru objednat koktejl, přemýšlel, jak je možné, že se pokaždé musí takhle ztrapnit. Napadlo ho, že by dost možná mohl dělat kariéru televizního baviče. Debila ze sebe uměl udělat dokonale.

   Donesl slečně sklenku ke stolu, ale sedl si na své staré místo, aby se trochu uklidnil a načerpal nové síly a odvahu. Objednal si další skotskou. Slečna se na něho smála. Tom se sice také smál, ale nebylo to příliš upřímné a kromě toho si ani nebyl příliš jistý, zda-li je její úsměv způsoben sympatiemi k jeho osobě, nebo jde o zcela obyčejný výsměch.

   Uplynulo zhruba dalších pět panáků a Tom měl ještě rozostřenější vidění než předtím a o něco více odvahy. Odhodlal se tedy opět přisednout ke slečně.

   „Asi si myslíte, že sem divnej, co?“

   „Kdepak, si docela milej...“

   „Jo, sem divnej, ale kdo je dneska normální?“

   „Nikdo“

   „Moje řeč!“

   Tom se cítil docela směle a tentokrát nebyl ani příliš nervózní. Sem tam zkusmo svůdně pohlédl na slečnu, která vždy reagovala smíchem.

   Jeho sebevědomí však povážlivě narušil barman. Když procházel okolo stolu, kde seděl  Tom, dostal do ruky zřejmě jakýsi cuk a vylil mu na hlavu pivo.

   „Omlouvám se, hned to napravím,“ pravil omluvně a za chvíli se vrátil s hadrem, kterým začal zběsile leštit Tomovu hlavu.

   Ten, než se stačil vzpamatovat a zabránit tomu šílenci v jeho počínání, si všiml, že se jeho příčesek již nenachází na hlavě, ale v barmanově kýblu a jeho pleš prozářila místnost. To byla velká rána pro jeho ego.

   Zahanbeně si sedl zpět na své staré místo a byl rudý vzteky. Slečna se však usmívala i přesto, že Tom byl nyní plešatý.

   Naházel do sebe dalších pět panáků a nyní již slečnu viděl občas i dvakrát. Nenechal se však zmást a dobře věděl, že jde o pouhý optický klam.

   Byl už tak opilý, že mu nevadilo, že je bez příčesku a houpavým krokem došel opět ke stolu, kde dotyčná seděla.

   „Víte, já vás miluju, i když nemám vlasy!“ zahuhlal a ospale se usmál.

   „Jsi milý a zajímavý, ale dost piješ...“ podotkla.

   „Celou tu dobu tady chlastám, abych se vás odvážil sbalit,“ neubránil se Tom upřímnosti.

   „To je od tebe strašně milé, chci to!“ řekla najednou slečna poněkud jiným přízvukem, než předtím.

   „Cože???“

   „Udělej mi to!“ řekla ještě vášnivěji.

   Tom si pomyslel, že to šlo docela lehce. Nepřipadal si už tak méněcenný jako předtím. Naopak. Byl to opravdový playboy s neodolatelným šarmem a oslňujícím charismatem.

   „Kde to uděláme bejby? Můžem u mě doma, mám volnej bejvák,“ řekl hlasem, který mu připadal svůdný.

   „Ne! Chci to hned! Kde tady maj záchody?!“

   „Ta je teda žhavá,“ pomyslel si a pln optimismu zamířil s dotyčnou na toalety.

   Když byli na místě, usadil se Tom na mísu a slečna z něho začala strhávat kalhoty. Najednou se však nemohl soustředit, protože mu obsah žaludku nepříjemně stoupal do krku.

   „Co se děje? Seš impotentní, nebo co? Potřebuješ pomoc?“

   Tom usoudil, že by momentálně nebylo příliš prozíravé otvírat ústa, proto jen kývl hlavou na znamení souhlasu. Slečna se snažila seč mohla a pokoušela se Toma prokrvit různými končetinami a otvory, avšak neúspěšně. Tom se snažil nepozvracet a stále se nemohl soustředit na svoji mužnost.

   Snažil se však zbytečně. Všechna tajemství, která skýtal jeho žaludek, vyklopil po chvíli slečně na hlavu, která se ho opětovně pokoušela povzbudit.

   Poté ucítil facku, uslyšel hukot tekoucí vody a vzdalující se klapání lodiček. Znovu se vyzvracel do mísy, spláchl a šel se domů vyspat. Byla to ta nejkrásnější ženská, kterou kdy potkal.