My lovely Darling II

 Darling zesmutněl. Každý den Tara odjela a on nevěděl kam. Neznal školu a nechápal, jak ho může na tolik hodin opustit. Seskočil na zem a napil se z misky, kterou mu tam dala Tara. Popadl barevní míček a začal ho před sebou kutálet pomocí hlavy. Tahle hra ho ale přestala bavit. Nakonec se zaměřil na svá křídla. Zkusil s nima zamávat. Ucítil proud vzduchu. Zkusil to trochu rychleji a po chvíli ucítil, že se vznáší. Radostně "zavískl" a úplně zapoměl mávat křídly. Spadl. Naštěstí nebyl tak vysoko nad zemí. Zkusil to ještě jednou.

 Tara se nemohla dočkat až bude doma. Už se ani moc nebavila s kamarádkama, jak myslela na Darlinga. To se jim ale nelíbilo, zvlášť, když nevěděly o jejím tajemství. Nastala hodina kreslení. "Volné téma." řekla učitelka a začala kontrolovat sešity. Žáci hned věděli co to znamená a dali se do díla. Tara ani nezaváhala a už začala malovat Darlingův první den*. Změnila ale jeho barvu a místo. Ze skořápky vykukovala jeho hlava s křídly. Kolem něj namalovala oheň. Její kamarádky, Nina a Karin, se podívaly co Tara maluje. "Fuj!" uslyšela Tara. Otočila se. Přes její rameno se dívala Karin. "Cože?" zeptala se Tara. "Řekla jsem fuj. Je to odporný!" opakovala Karin. "A navíc. Draci už nejsou a vypadali jinak. Měli osmnáct hlav, chodili po dvou a na zádech měli bodliny." přidala se Nina. Koupila si knihu pohádkových bytostí, kde byly namalované podle autorovy představy. Nina od té doby trvala na tom, že autor ví jak vypadají pohádkové bytosti. "To není pravda!" vykřikla Tara. Všichni se na ni otočili. Tara nikdy nekřičela. Byla taková šeptavá. Nina pohodila hlavou. "Ale je. Ten autor..." "Kašlu na něj! To, co ukazuje není vůbec pravda! Jdi se vycpat i s tou tvou knížkou! A něco ti řeknu. Pohádky jsou vymyšlené!!!" zakřičela na ni Tara. Rozhostilo se ticho. Na celých pět vteřin. Ani učitelka nebyla schopná slova. V jejich státě museli děti věřit na pohádky aspoň do deseti let. Nině se vehnaly slzy do očí. Celá její pýcha byla pryč. Jako když někdo foukne do pírka. Teď viděla, jak byla naivní. Nosila hlavu nahoru a neviděla, jak ostatním přetrhává jejich představy. Sklopila hlavu. Tara se obrátila ke své malbě. Ten den se stala s třetí třídou proměna...

 Darling sledoval dveře. Tři, dva, jedna. TEĎ! Do pokoje vlítla Tara a on jí skočil do náruče. Lísal se k ní. Svým dračím jazykem jí říkal, jak se mu stýskalo, ale pak si něčeho všimnul. Tara plakala. "Ach Darlingu! Já jsem zavrhla pohádky!" zavzlykala. Darling miloval pohádky. Tara mu je četla před spaním. Stulil se k ní. Tara ho hladila a on jí horkým dechem osušoval slzy. Náhle dostal nápad. Zamával křídlama a proletěl pokojem. Tara radostí vykřikla. Objala ho a chválila. Potom zašli do kůlny, jako každý den. Darling měl ale pro ni překvapení. U koše se nadechl a prudce vydechl zelený dech na stěnu kůlny. Tara vyděšeně uskočila. Stěna se začala vlnit jako voda a po chvíli dostávala jiné barvy. Nakonec se obraz ustálil. Tara popošla blíž. Před ní se rozkládala louka s motýlky a květinami. Darling prošel membránou na louku. Tara ho následovala. Poprvé ucítila čistý vzduch. Rozhlédla se. Modré nebe zvěstovalo pěkný den, ptáčci cvrlikali, vítr ochlazoval a do toho krásná vůně květin a smůla z lesa. Tara se zhluboka nadechla. Darling se na ni podíval. "To je úžasné. Jak se ti to povedlo? A kde jsme?" zeptala se Tara a podrbala ho po hlavě. "V zemi pohádek." odpověděl lahodný hlas. Tara se rozhlédla, ale nikoho naviděla. Darling vyletěl do vzduchu před jejím obličejem. "Taro. To jsem mluvil já. Darling."

*Zde jsem na internetu našla obrázek:

http://kult.svetjinak.net/galerie/kybus/stranky/dragon-cub.htm