Iraqi Freedom

Jak se Jim procházel ulicí Bagdádu, dostal náhle chuť na něco velkého a amerického. Jal se tedy vyhledat nejbližší macdonald. Nenapadlo jej, že by se v takovém velkoměstě, jakým Bagdád bezpochyby je, nenašel ani jediný.
Jim už byl téměř v koncích, když v tu chvíli se na něj usmálo štěstí. Štěstí v podobě budovy, na které vysel nápis "Saddam's Burger". Jim byl štasten. Rychle běžel ke své spáse.
Ihned na obsluhu u okénka spustiů: "Jednoho velkýho Maca"
Muž v turbanu, jenž se děl za okénkem nechápal.
"Hamburgera! Velkýho Maca"
"Je mi moc líto, toho tu nemáme."
To už bylo i Jimmyho moc. Vrátil se do Babylonu, na základnu. Nasednul do tanku. Vydával hrozitánský rámus. Netrvalo dlouho a stál před budovou "Saddam's Burger". "Tak ty nemáš velkáho maca, ty zasranej arabskej parchante?!" křičel Jim, vystrkuje hlavu z vozidla.
Odpovědi se mu nedostalo. A tak vysřelil a tím ukončil působení firmy "Saddam's Burger" na iráckém trhu ještě dříve, než v zemi zapustil své kořeny macdonald.

***

Generál Bob Salamic byl muž velice vysoké postavy s prošedivělými vlasy. Autorita z něj přímo číšila. Ale přesto, že před vojáky ze sebe dělal velkého "tvrďáka" i on měl své bolístky, svá trápení a těšil se domů. Teď seděl ve své kanceláři na babylónské základně a přemítal. Přemítal o tom, proč tu vlastně je a jaký smysl má všechno, co dělá. Poté si však vzpomněl na svůj momentální problém. Musel vybrat vojáka, jenž by bezpečně přepravil vůdce jednoho severoiráckého kmene. Volba nakonec padla na Jima
Nechal si jej zavolat.
"Nazdar, Jime."
"Brej den, pane."
"Mám pro tebe zvláštní úkol"
"Vo co de?"
"Vůdce jednoho severoiráckého kmene se musí zítra bezpodmínečně vrátit domů."
"A?"
"Odvezeš ho a hlavně ho budeš chránit"
"OK"
"Říká se 'Rozkaz' nebo 'Ano, pane'"
"OK, rozkaz"
Druhého dne byl Jimovi na akci přidělen vůz. Jednalo se o čtyřsedadlový džíp. Kmenový vůdce měl sedět na zadním sedadle. Jim se zatím uvelebil na sedadle řidiče. Kdyby byl býval donucen čekat ješte o chviličku déle, zřejmě by usnul. Naštěstí se kmenový vůdce již uvolil k příchodu. Byl podoben Jásiru Arafatovi, i když bylo zřejmé, že je o něco mladší. Usedl do džípu, aniž by dal najevo, že Jima registruje.
Vydali se tedy na cestu, bylo před nimi mnoho kilometrů. Vůdce za celou cestu stihl asi padesátkrát zopakovat: "Jste výborný řidič", což byla jedna ze dvou anglických vět, které se naučil. Ta druhá byla: "Chce se mi močit", tu používal vždy, když chtěl, aby Jim zastavil.
Brzy dorazili na území jakehosi kmene. Jim měl pocit, že až příliš brzy. Na ceduli, vyrobené tureckou armádou stálo: "Území kmene Quarkis".
"Váš kmen se jmenuje Quarkis?" otázal se Jim
"Jste dobrý řidič," odvětil kmenový vůdce
"QUARKIS?" zeptal se Jim
Vůdce zavrtěl hlavou a podal Jimovi "Lexikon severoiráckých kmenů pro americkou armádu". Jimmy z něj vyčetl, že kmen Quarkis patří k úhlavním nepřátelům kmene Quarlimp, jehož vůdce měl chránit. "To bude zlý...," povzdechl si a zrychlil. Když projížděli jednou z quarkiských osad, její obyvatelé spustili palbu. Jim ji opětoval. Vůdce kmene Quarlimp padl, čehož si Jim nevšiml. "Jste OK?" zeptal se a ani jej příliš neznepokojilo, že se mu nedostalo odpovědi, ježto se dalo předpokládat, že člověk, jenž zná pouze dvě anglické věty, mu zřejmě nebude rozumět.
Když o pár dní dorazil do hlavní quarlimpské osady, čekalo jej velkolepé uvítání. Jim zastavil. K džípu přistoupili čtyři muži. "Vítáme našeho vůdce," pronesl jeden z nich. V tom si všichni uvědomil, že se vůdce nehýbe. "Je mrtvý!" zakřičel jeden z mužů. Opatrně jej vynesli z vozu. Jim na nic nečekal, nastartoval vůz a za okamžik se po něm jen zaprášilo. Quarlimpové si toho pro samý zármutek nevšimli. Poté je však ovládl vztek a chtěli si to s americkým vojákem vyřídit. "Je pryč!" vykřikl jeden Arab a měl pravdu...

*** 

Čím více se blížil odlet, tím více se Jim těšil domů. Těšil se i na svoji matku. Měl pro ni dar. Z každé mise jí vozil suvenýry. Jiná žena by dala přednost šperkům, paní Pickonniová však preferovala varlata. Její sbírka byla velmi rozsáhlá, měla pro ni vyhrazený zvláštní pokoj, jenž byl takovým jejím malým kralosvtvím. Jim pro ní měl tentokráte velký úlovek. Varle samotného Udaje Husajna. Byl si jist, že své matce učiní obrovskou radost, neboť se jednalo o varle zatím nejslavnější osoby její sbírky.
Za malou chvíli již seděl v autobuse, směřujícím na Metinárodní letiště Saddáma Husajna. Panovala v něm perfektní nálada. Vojáci si zpívali známou píseň It's a long way. V letadle přišel na řadu Harley od Johnyho Cashe, s refrénem: "Only in a America with nothin' but a dream, only in America where every man's king", takže cesta vojákům přijemně uběhla a netrvalo dlouho a již přistávali ve Spojených státech.

***
 

{Epilog}

Za několik měsíců si Jim konečně mohl užít dovolené. Strávil ji ve Francii, kde také v jakémsi baru narazil na jednu dívku. Došlo i na vzájemné představování...
"Já jsem Jimmy. Jimmy Pickonny, jsem americkej voják"
"Ja se jmenuju Zuzana Nováková"
"A odkud jsi?"
"Z Česka."
"To je skvělý! Miluju místa v tichomoří."

 

{Konec?}