Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKaštan
06. 02. 2005
1
0
2802
Autor
Tulipanka
Kaštan
V parku stojí strom.
Velký, starý, suchý strom
jež dívá se do okolí
je bez listů, je holý.
On býval dřívě svěží
vláhu sály velké kořeny
jeho plody, kaštany,
padaly na zem, do trávy
z nich vytostly stromy nové.
A nyní strom pláče.
Pláče nad svou chudobou.
On ztratil již téměř vše,
jen téměř holý kmen tyčí se k nebesům.
V dálce hřmí a hrom bije.
Světlo putuje tmou
jak ohromný zlý drak
co chrlí k zemi plameny.
A náhle kmen
je zasažen
a padá k zemi.
.............
V tu chvíli vše ztichne.
Obloha se vyjasní
a v ranním úsvitu teď leží sám
jak mrtvé tělo v hrobě
Co si vzpomínám, tak mě škola moc nebavila. Asi proto to není o lásce, ale o starém stromu.
škola mě taky nebaví a lásky taky moc nepociťuju - ale - myslím, že aspoň o stromech by se mohlo psát s lehkostí
autor u tohoto díla nestojí o hlubší kritiku ..
mi přijde zbytečně tragická ..
Já sice nejsem dostudovaný učitel, ale na to, že už studuju peďák 6. rokem, tak už se za učitele tak trochu považuju :)
Dobře, vzdávám to, asi jsi zkušenější v posuzování literárních schopností dětí. Jaké máš zaměstnání, nebo co děláš? Nejsi také učitel?
Tak to jsi teda odborník na dětskou psychiku, když přesně poznáš rok, jak je človíček v té době vyvinutý. Já studuju peďák a nepoznala bych to, to přiznám.