Co mne napadá u písmenek

A – To je začátek abecedy. Začátek a konec je jediné, co je jisté. A jako auto, A jako Atlas – cestování. Nic jiného. Jen ten začátek… B – Když budeme počítat, tak B jsou 2 – 2 hrdličky, 2 hrníčky, je to to pravé číslo pro člověka, který není sám, který nechce být sám. A žádného člověka, který by chtěl být sám, neznám. To by byl jedině Blbec. C – Podle Morseovy abecedy Cílovníci – nevím co to je. Je to třetí v pořadí – další z magických čísel – svatá trojice. C jako Cedník – síto – celý život je velké síto a kdo je dosti silný, tak se udrží a nepropadne. Stále bojujeme o své místo na slunci – až se jednou dostaneme k Cíli. D – Napadá mě další stav mysli, který je možná i výhodou, protože se zdá být necitelným ten, kdo je Debil. On za to ale nemůže – je to nemoc. Ale co když my ostatní jsme nemocní a potřebovali bychom do ústavu. A nebo někam hodně Daleko… E – Eva jako první žena, první hřích. Stejně se kolem žen točí svět – ty i my, kteří se snažíme najít si své místo, uplatnění, ale také My, kteří hledáme oporu – každý potřebujeme svou Evu, ale také každá z nich potřebuje i nás. Nevím proč tomu tak je – je to nějaký pud? Moderním slovem je Eutanázie – mluví se o ní jako o problému. My problémy neřešíme, my je asi pouze vyhledáváme. A pak nastane Error. F – Jé to je jako moje příjmení. Nějaké slavné osoby s tímto písmenem na začátku příjmení – F.Fellini, Faraday – abych nezapomněl na fyziku. Jen nějaký matematik mi tu chybí – asi toho moc nevím a tak se půjdu učit, nebo si radši půjdu zaFidlat (zahrát si, zabrnkat si) třeba i na nervy… G – Grónská zem – podle pana Morsea – stejně to byl ale docela úspěch, že se něco takového ujalo. Mohl tu abecedu udělat ale ještě o něco lehčí, abych se jí naučil i já. Good-bye. H – H jako Hlad. Každý máme Hlad. Není to jen obyčejný Hlad – jako že někdo nemá dostatek potravy, ale může to být i Hlad po něčem jiném… a v dnešní uspěchané, roztěkané, urychlené, miniaturizované, křemíkové době má každý Hlad po penězích, po svém pohodlí a majetku. A tak nás jednou zahubí Hlad (ač budeme mít paradoxně všeho dost…). CH – CH – no nic moc mne nenapadá – jen Chrčení televize asi tak ve čtyři ráno. Kdy někdo chodí spát a někdo už zase vstává – třeba do práce. I – Ibis, Iris – samá příroda – to je pěkný, ale ať jí trochu zbyde ještě pro další a další budoucí Inteligenci. Ať se to ti další jen nemusí učit z knih – tedy spíše knihoven a to ještě v krystalické podobě na mikročipech. Bože – jak hluboko se může člověk dostat. „Pojď se mnou tak hluboko, jako jsi sám chtěl vysoko.“ Až za hranice Imbecility a Idiocie. J – Jak se máš – zní otázka denně pokládaná námi všemi. Stejně většinou zůstane nezodpovězena – jak by to jen šlo říci během několika vteřin a letmých pohledů vše, co se ve mně děje, co ve mně vře a vytryskává na povrch jen jako snůška nadávek (když se člověk nemá dobře) a nebo jako záplava něžných slůvek (to když je někomu OPRAVDU dobře a nebo leze někomu do zadku). Tak to vidím Já – Jak? K – Třeba Kladivo na čarodějnice. Kladivo jako síla, kterou všichni dnes opravdu potřebujeme abychom se „vysekali“ ze všech trablů, ze všech situací, které nám život nabízí a chystá. Stejně tak jako my chystáme na ostatní – buď v tom špatném smyslu anebo třeba i v tom Kladném. L – Jedna velká neznámá – Láska – téma na mnoho hodin, třeba i dní nebo týdnů a pro pár šťastlivců i na celý život. Láska na první pohled. Láska opětovaná. Láska a krása. Láska a vztah trvalý. Láska a nenávist. To vše patří a bude patřit dohromady. Zapomněl jsem počítat. Aha 13 – to je pro mne nešťastně šťastné číslo – asi jen já vím proč. Je to ale i pro ostatní jen číslo a jen nešťastné? Proč? Kdo s tím začal? To nevím a ani to zjišťovat nebudu. Radši budu snít o přenádherné Lásce a znít jako zvon polední… M - M jako Moje Máma – to jsou rodiče, kteří za mě můžou a někdy jim můžeme být vděční. Jindy je neznáme. A někdy zase známe až moc dobře a nenávidíme je – viníme je za všechno špatné v našem životě. Tak by to ale být nemělo. Každý z nás musí mít cestičku ke svým rodičům – stejně tak jako je potůček spojen s velkou řekou, tak i my jsme spojeni s nimi (až na to že je to obráceně). M jako Mít, Muset – což se nikomu moc nelíbí – stejně jako zneužitá Moc, která ovlivňuje naše životy. Mít Moc dnes znamená mít peníze. Tedy spíše obráceně – kdo Má Money Má i Moc. N – N jako Noc – ten zázrak, ve kterém se dějí zázraky ještě větší – když se na obzoru rozsvítí lampičky hvězd a nejeden člověk nezůstane sám – je to Noc, která popouští uzdu fantazie a odhaluje lidská tajemství. Chtěl bych být mechem za hvězdných Nocí a nebo lavičkou v parku, která je zahalena tmou – černou a sametovou tmou v té Noci Nocí – kdy Nikdo Není Sám… O – O jako Otevřeno. Když je srdce otevřeno a duše bolavá musí naslouchat jiná duše spřízněná aby se zase celý den projasnil a všude bylo Opět Otevřeno. P – P je Pak, Potom, Páska Přes oči a třeba i špatný osud, Překvapení ať již milé a nebo nePříjemné. Většinou si ale Přejeme Příjemná Překvapení. To bychom nebyli lidé, abychom nesnili a neměli touhy a Přání – většinou je jedno veliké Přání, které se vyplní o těch velkých Nocích… Q – Q jako QWERTZUIOP – stejně jako kdo umí psát trochu na stroji. Ať třeba na psacím stroji po babičce nebo jen v ruce vznikají přání pro přátele – pro Přátele vzniklé z dopisů, táborů a nebo třeba i odjinud. Příteli – máš psací stroj? A víš kde na něm je Q? R – R jako Ruka, Ruce, podané Ruce přítele – to je něco – dá se to srovnat snad jedině s L – Láskou. A stejně dejte na mou Radu – nedá se škatulkovat – tedy nemělo by se. Radit umí kdekdo ale naslouchat jen málokdo a ne každý zase umí povídat, ale hlavně jestli chce. Otevřenou duši, Podané Ruce, Lásku za sebou, která vždy podrží a můžeme vyrazit dál. S – S nad to někdy vyjde. Stejně jako Slunce odhaluje své paprsky každé ráno už po miliony let a každým dalším dnem věříme, že to tak bude třeba ještě i za týden, nebo za deset tisíc let. Jestli tady ještě budeme a vyjde nám co chceme? Snad… T – T – to jsem já Tomáš. Nebo taky Táta a další rodič. Není nic těžšího než přijít pohladit toho, kdo nám ublížil. Rodiče přijít pohladit je snadné – víme, že tu jsou s námi – že my tady jsme s nimi a vzájemné pouto je na světě. Tak Tati – jsi Tu? Já Tě mám rád. U – Snad jen Uši. Ale proč? Umíte naslouchat? Tak je to přeci jasné proč Uši! V – To jste Vy – právě Vy – možná čtenáři, možná přátelé, možná někdo úplně jiný – nezlobte se nikdo, kdo je zde (možná že to ale nikdo nenajde) zmíněn – je to v rámci mé fantazie a tvořivosti. Díky tomuto a díky Vám si musím udělat jasno. Musím Vědět… W – Jako Worchestrová omáčka. A vůbec třeba i svíčková a nebo rajská – jídlo. To mám moc rád. Asi taky podle toho vypadám. Ale to jsou ty komplexy… X – Xaverius. Svatý Xaverius. Obraz svatého Xaveria. To je kniha z povinné četby – moc rád čtu – není na to sice tolik času, ale přeci jenom rád čtu. A žánry – hodně moc – novodobá tvorba – hrozně zajímavý (např Beatníci, Sci-fi – Asimov, Leman, Fantasy – Tolkien, …) a vůbec mnoho zajímavého. Nevím jak by se to asi líbilo ostatním a tak radši nedoporučuju nic. Každý má své oblíbené jídlo, muziku, ale také knihu – alespoň si myslím, že tomu tak je. Díky XXX. Y – Tady teda nic moc. Ahááá – Ypsilonka – divadlo – moc ne, tedy až na DJC – humor – možná trochu zvláštní, ale mohu se považovat za „znalce“ Járy da Cimrmana. Z – Z jako Závěr – a co říci na závěr? Ahoj Blbečku – Co Děláš? Ehm. Fňukáš? tak teda asi Good-bye, ale ne radši ti Helpnu. Chledáš něco? nejsi Idiot Jako já – tak to Koukej nechat Ležet! Mami?! No co – máš narozeniny. Otevři to – Pak ti podám Ruku. Snad To ještě Umím. Vy, vY Záletníku… Závěrečný souhrn byl zkomponován podle abecedy – jestli je správně? Asi ano. Alespoň mne to takhle učili ve škole. Je možná dobře, že už je konec. Tak tímto Ahoj, Bye a někdy Nashle tam, kde nebude závěr a loučení…

---