My lovely Darling lll

 Tara nevěřila svým uším. "Darlingu?" "Tady je možné všechno, Taro. Zvířata mluví. A obzvlášť draci." vysvětlil jí. Chvíli se toulali lesem, až dorazili k vodopádu. "Teď buď tiše." řekl jí Darling a vyletěl na strom. Tara vylezla za ním. Po chvíli uviděla Tara něco, o čem se jí dlouho zdálo. K vodopádu přišel jednorožec. Šel klidným krokem. Tara ani nedýchala. Jednorožec zavětřil, jestli není v nebezpečí a rozhlédl se. Potom sklonil hlavu a začal pít. Tara si ho teď mohla v klidu prohlédnout. Bílá sametová srst zářila jako nejčistší bílá barva. Měla pocit, že je jako z křišťálu. Bílá kopyta byla schovaná v trávě, ale i tak si je každý mohl představit. Ocas a hřívu měl hustou a načechranou. Uši se snažily zachytit sebemenší zvuk. Nejhezčí byly ale jeho oči. Dlouhé řasy, bleděmodré oči. Pomalu a slastně se zavíraly, jak pil křišťálově čistou chladivou vodu. Darling se podíval na Taru a ta se vděčně podívala na něj. Potom se Tara podívala na jednorožce a v jejím srdci se ozvalo přání. Jen jednou, jedinkrát si jednorožce pohladit. Ale věděla, že jednorožci jsou plaší. Náhle se ozval křik mužů a štěkot psů. Jednorožec utekl. Tara se podívala, odkud zněly hlasy. Uviděla lovce. Někteří měli sekery, vidle nebo meče. Ostatní podivné štíty. "Proboha!" vykřikla Tara. Na štítech byly rohy jednorožců. Hned jí bylo všechno jasné. Lovci yaslechli tařin výkřik. A také už jí zahlédli. A nejenom ji, ale také Darlinga. Muži začali kácet strom. "Nechte toho!" zakřičela na ně. Nic nepomohlo. Začala házet šišky, i když věděla, že to nepomůže. Strom začal být vratký. Muži se do něj opřeli. "Uleť!" vykřikla Tara na Darlinga. Bylo to její poslední slovo, než strom spadl a ona ztratila vědomí.

 "Bude jí dobře." uslyšela. "Hlupáci! Drak uletěl a vy jste porazili strom. Co s ní?" zakřičel ženský hlas. Tara zatím neotevřela oči. Měla strach. "Tak jí vyuč." ozval se mužský hlas. Hned nato se ozval zvuk připomínající facku. "Člověka. Tohle není bytost ale člověk vy zabedněnci!" zase zaječel hlas. Tara zadržela smích. Už se nemluvilo. Byly slyšet kroky odcházejících mužů. Nakonec zůstal jeden člověk. Tara podle chůze poznala, že je to žena. "A ty už přestaň dělat, že jsi v bezvědomí. Slyšíš?" řekla jí žena. Tara překvapeně otevřela oči. Před ní stála mladá dívka. Dlouhé černé vlasy jí sahaly až ke kolenům. Tvář měla bledou. Taře bylo jasné, že dívka moc ven nechodí. Šaty měla jako v dobách králů. Ale měla "vosí pas", který se Taře líbil. podívala se jí do smaragdových očí. Vzápětí dostala závrať. "Nikomu se nedívej do očí." řekla jí dívka. Tara se posadila. "Pojď se najíst." šla k velkým kamnům. Tara se zvedla a šla k ní. Dívka nalila do talíře polévku. "Jak jsi se sem dostala?" zeptala se dívka. "Ani nevím." odpověděla Tara a dala talíř na stůl. "Hmm. Že by jsi mi něco zamlčovala? A neboj se! Moje pramáti se sem dostala jako člověk." vysvětlila jí dívka. Nalila další talíř a společně si sedly ke stolu. Polévka po prvním ochutnání měla neutrální chuť. Potom ale dostávala nasládlou chuť a Taře zachutnala. "Víš, lidé si modernizují pohádky a my se podle nich měníme. Ten jednorožec utekl, ale bojím se, že to nebude dlouho trvat a dostanou ho." řekla jí dívka. Tara zesmutněla. "Netvař se tak. Každý člověk dal bytosti povahu. Vem si třeba mušketýry, Shreka nebo trpaslíky. Ti všichni mají vlastnosti po člověku. Ale spolu se zápornými bytostmi ji mají stejnou. Tedy měli. Už to není to, co bývalo." povzdychla si dívka. Tara měla pocit, že si dívka musí vylít srdce. "Ten tvůj drak je v nebezpečí. Jestli ho nenajdeš, nevím, co se s ním stane." varovala jí dívka.

 Darling jen tak tak uletěl. Musel najít pomoc. Takové chování ještě neviděl. Vzpomínky, které mu dali předkové, byly jiné. Něco se stalo. Vletěl do věže. U stolku seděla kočka. Krátce na něj mňoukla. "Potřebuji pomoc!" řekl jí. Kočka změnila tvar a v zápětí se z ní stal malý chlapec. "Darlingu, Darlingu. Neměl jsi se vracet." povzdychl chlapec. Darling šel k chlapci blíž. "Tara, má přítelkyně je v nebezpečí, Merline." "Dobrá. Kde je teď?" přikývl Merlin. "U křišťálového jezera." odpověděl Darling. "Tak to abych si vzal svoji původní podobu." přemýšlel nahlas Merlin. "Ale Merline, vždyť víš, že jsi přísahal, že už nikdy nebudeš mít svojí podobu." připoměl mu Darling. Merlin pokývl hlavou. "Tak to uděláme něco jiného." řekl Merlin. Darlingovi se srdce rychle rozbušilo. Věděl, co přijde.

 Tara si povídala s Ingrit, tak se dívka jmenovala, dlouho do noci. "Taro, nikdy se nesmíš obořit na Darlinga. On tě zavede do Srdce Eniretu*." kladla jí na srdce Ingrit. Tara přikývla. Náhle se rozrazily dveře a v nich stáli vojáci. "Jdeme pro lidské dítě." řekl velitel. Ostatní popadli Taru. "To nesmíte!" vykřikla Ingrit. Vojáci vyvedli Taru před domek. "Za zpochybnění zákonů je trest, Ingrit." ozval se z domku hlas velitele. Hned nato Tara uslyšela tasení meče a jeho švihnutí. Ke dveřím se skutálela hlava. Tara vykřikla. Jeden z vojáků jí zakryl oči. Vzápětí uslyšela v hlavě hlas. "To neměla vidět... To ne." nevěděla, proč o sobě mluví ve třetí osobě a bylo jí to jedno. Ingrit byla mrtvá a Darling byl v nebezpečí. Když zase viděla, vzal jí velitel bolestivě za zápěstí a šli po cestě. Nikdo nepromluvil. Ani Tara, která celou dobu viděla Ingridiny smaragdové oči.

 Kníže se díval na Taru. "Za úsvitu zabít." poručil. Tara se vyděsila. "Co jsem udělala!" vykřikla. Kníže se zasmál. "Vstoupení na území bez povolení, skrývání a křičení na důležitou osobu země." "Houby země! Tohle už je smetiště a ne země!" vykřikla Tara. Nikdo jí už ale neposlouchal. Za dvě minuty seděla ve vězení a tam dlouho křičela. Vězni jí povzbuzovali a někteří se dokonce i přidali. Potom ale některým došel hlas a tak bylo ticho. Tara seděla v rohu a mlčela. Měla od Ingrid odejít. Nepřišla by přitom o život. A zítra... zítra bude mrtvá.

* Eniret - hlavní palác v podobě hvězdy, kde se každému může splnit přání. Ti, kdo ho šli hledat se nevrátili a ti, co se vrátili, byli šílení.