Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečaj britského imperia jak si jej představovali zoufalci ze severu
08. 02. 2005
2
0
3240
Autor
ch_34
8. 2. 5. Pavel Hloušek z Navi --už zase noc beze snů a beze spánku.. a po ní příjde den
lezeš mi do pelechu vždy když jsem sám a nesnáším se v důsledku našich sněžných samot
utečou mi zase jednou slzy v breku kterej nejde lehko zastavit lehko se pláče tam
lžeš abys nenašla pravdu Samoto upejpavá v přesvědčení o ideálech lžeš mi na věčnost
tvý mrazivý škrábance v cévách se nikdy nepromněnily v černej hnis na srdci
do očí zalejzaj nehty často a snadno už - poranění vědomí který bolej až moc
z přesvědčení od princezny vím že jsi špatná ze zvyku krutá ale snesitelná
nevydržitelná když znám pravdu nikdo te nesnese mít v těle tak dlouho - silná noc dnes
nikdo nezvládne ten pocit jakej zůstává po tobě sterý šálek donekonečna převařovanýho čaje
varhanovitý prsty narudlý a nefunkční kulantně spařený horkou vodou dokola
zničenej mozek vyluhovanej před narozením dávno a sny utápěný v žiletkách jen vzpomínka
vzal si mě anděl do péče chudák je na tom světě moc zaměstnán anděl princezna bůh ji prokleje
každej den ňákej každej den zapadlej do děsivýho spánku ji jeden bůh prokleje ani nepříjde
stydliví bozi -- přesto si mě vzala do péče podává mi ruce a slíbává špínu ze struktury řas
spravuje můj sluch a oživuje všechny mé zapomenuté smysly -jen v tomhle světě nevítejí nás
vyčerpaná bolestí lidí a bezmocí svou pomoci všem trpí prokletími pláče za každé slunce co zajde
ruce bezvládné a bezmocné má ve svých žalech a potřebuje boha kterej jí požehná
a příjde a nikdy neodejde boha s vlastním jiným světem bez falešnejch idejí
s obludami které rozčilují duši ale neškodí čeká na lepší svět ale doufat už je tak těžké jí
nalezl jsem v sobě boha a miluji ji ve víře nejkrásnějších a nejsilnějších proto věčných životů miluji toho anděla
stejně jako já není ten anděl sám trpí podobnou společností chodí s ní samum a trýzeň uřknutí
a pro anděly je těžké takováhle konversace přes led zrcadel a radioaktivní obrazovky
jeden už takhle skončil zatracen nikdy se s tím nesmířil ale byl na to sám tak pad
a já sám ve větru mezi cedulemi zase vím jak bude hezky jak bude zle pak
cihly v nekonečný řadě zase končej bezdůvodně nevim proč 'sou
cigaretta je nicotná ale v punčocháčích taky neni víra
v myšlenkách o samotě se zdá všechno zase bezcený hej-hou!
cedule zbytečný! láska je věčná a v ní i víra
v samotě neni nic
a teď se řeší otázka kdo nepřežije
láska je věčná a v ní i víra
řeklas, že povíš víc
věci nejdou vracet, ale jsou vylepšovat anebo se stačí i jinak dívat
víru
používáš pořád ty samý symboly.
válela sem se s tim textem ráno a četla ho ze všech stran v pološeru.
je na tebe optimistickej a průzračnej. i když se to na první přečtení nezdá. jako vzduch v tý zoo-slunečnej nejchladnější a řídkej na to, jak je barevnej.
napíšu ti k tomu víc. a jinak. jen: něco ti sem dám- kus dědovy přítomnosti z týhle neděle a právě TOHO DRUHU SLUNCE. medvídci na sekt.
Nicollette
08. 02. 2005
často se snažim říct dost podobnou věc...
anebo... některý věci jsou ve všem
čas od času nějakej přibyde, jinej odejde...
Nikollette, děkuju..
s utínáním myšlenek... možná je to tim, že takhle ve mně zůstávaj... hned příjdou další a tamty zůstanou... necelý