Mystické zrcadlo

Lukas byl pohledný mladík, který věřil v přísloví : ,,Co oči nevidí, to srdce nebolí.“ Proto také nevěřil žádným nadpřirozeným věcem a stalo se mu to osudným. Když mu v šestadvaceti zemřela jeho žena, tak se z toho dlouho nemohl vzpamatovat. Chodil po hospodách, ztratil práci a vůbec se o sebe nestaral. Jako by jenom vegetoval. Nic ho nezajímalo a čekal jen na smrt.
Když šel jednou po ulici, potkal velice zvláštní ženu. Usmívala se na něj, držela v ruce nějaké zrcadlo a v očích měla podivný výraz. Tuto ženu potkával Lukas každý den. Jednou to však bylo jiné setkání. Šel po ulici, všude bylo plno lidí. Žena kolem něj ale tentokrát neprošla jen tak, ale zastavila se. Podala mu velmi teplou ruku a stiskla mu jí. Lukas měl dojem, jakoby přes něho přejela smrt a před očima mu prolétl celý jeho život. V tu chvíli si uvědomil, že takto nemůže žít a že se sebou musí něco udělat. Než se však stačil ohlédnout na ženu, tak zmizela. Lukas chvíli přemýšlel, a potom si řekl, že se mu to asi zdálo. Popřemýšlel o tom a jakoby zapomněl na pocity a na myšlenky co mu projely hlavou, když mu žena podala ruku. Několik dalších dní ženu nepotkal.
V sobotu, když šel dát své ženě na hrob květiny, tak opět uviděl onu ženu. Stála před branou hřbitova. Opět držela ve své ruce zrcadlo a vypadala velmi mysticky. Tentokrát Lukas neodolal a šel k ní sám. Žena však začala mluvit. Řekla mu, že ví vše o jeho životě, že ví jak se trápí a podala mu ono zrcadlo. Řekla mu, že až bude nejhůř, ať vezme zrcadlo a vysloví jméno toho, koho nejvíce miluje a myslí na něj. Lukas se nezmohl ani na slovo a žena mezitím zmizela.
Dalších několik týdnu Lukas ženu nepotkal. Snažil se na setkání zapomenout, měl však na stole pořád ono zrcadlo. Jeden večer, kdy si myslel, že už jeho život nemá cenu, tak vzal do ruky to krásně lemované a vyřezávané zrcadlo. Pohlédl na něj. Neviděl v něm však odraz sebe, ale někoho, kdo byl ten nejzuboženější člověk. Lekl se až zrcadlo opustil. To se však nerozbilo. Vzal ho znovu do rukou a řekl jméno své mrtvé manželky. V tu chvíli se v zrcadle objevila jeho milá a usmála se na něj. Řekla mu, že by byla ráda, kdyby začal žít normální život a přestal se chovat jak člověk bez duše. Oznámila mu, že na něj nikdy nezapomene, ale že si musí najít někoho jiného. Když tuto větu dořekla, tak její obličej ze zrcadla zmizel.
Lukas tu noc nemohl spát. Pořád přemýšlel co v zrcadle viděl. Pokoušel se potom ještě asi desetkrát vyvolat v zrcadle obraz jeho ženy, ale nepovedlo se mu to. Další den se upravil a vydal se hledat práci. Měl štěstí. Až moc podivné štěstí. Hned na prvním místě ho vzali a on byl šťastný. Když přišel domů, vzal do ruky znovu magické zrcadlo. Otočil ho a uviděl na něm krásné zlatě napsané jméno a adresu. Řekl si, že by to mohla být adresa oné ženy a vydal se tam. Přišel k velice podivnému domu, který vypadal jak z minulého století. Popošel k velkým dřevěným dveřím a zaklepal velkým zlatým klepadlem. Otevřela mu mladá a sympatická dívka. Lukas jí pozdravil a zeptal se jí na mystickou ženu. Přesně jí popsal a očekával odpověď od té krásné dívky. Dívka se na něj však podivně podívala a zeptala se ho, proč se na onu ženu ptá. Lukas jí pověděl, že je to jeho známá a že jí musí za něco poděkovat. Dívka řekla, že ta žena kterou popisuje je její matka a že ta je už pět let mrtvá. Pustila Lukase do domu a ukázala mu album a fotky její matky. Souhlasilo to. Byla to ta žena, která Lukasovi dala zrcadlo. Dívka se však podivně usmívala. Když se jí Lukas zeptal, čemu se směje, dívka jen odpověděla: ,,Matka mi těsně před smrtí slíbila, že mi z onoho světa dá znamení, že na mě nezapomněla. To znamení jseš ty, chápeš? Přes tebe mi dala znamení, že na mě nezapomněla.“
Od té doby Lukas věřil na nadpřirozeným věcem. Jak jinak by si mohl vysvětlit, že potkal ženu, která je už pět let mrtvá a že viděl v zrcadle svou zesnulou manželku? Věřil, že mu žena pomohla k lepšímu životu a zároveň dala znamení své dceři, že na ní nezapomněla. A navíc, s tou dcerou se oženil a má s ní krásný život. Nikdy však nezapomene na svojí manželku, která na něj mluvila v zrcadle a na mystickou ženu. Pouze jim vděčí za to, že nyní má konečně normální život…

---