Sice založeno na pravdě, ale nedělaj to všichni, že? Jinak docela chudý.
villager: no né neblbni, to patří jen některým :-)
Obrazně jsem to sakra myslel... A ty to víš
Do čůráků si tu nikdo nenadává, se pleteš....
..no, ale diagnostikoval se: agresivní nálada.
Tady se nenadává do čuráků, jen do komunistů!!!!
Jenže pro některé je zřejmě slovo komunista vrchol sprostoty a nechci vidět, co by se stalo , kdyby padlo slovo čurák!!!!!!!!
To by asi NĚKDO smazal celej server!!!!!!!!!!!
..JÁ NEVIM, MNĚ TENHLE VZKAZ(NEBO JAK) NIJAK NEVADÍ...CHTĚL TO ŘÍCT, ŘEK, A ČAU, TAK CO?
předně tě vůbec nedávám...
Přeno
jo
..
sám seš čurák:-)
co.. tak to vůůůbec..
neím, nedávám... dojebals mě:-)
nechci pomoc...
Posunul jsem tužku o kousek vedle a je mi hned líp... Teď jdu zvedat a pokládat hrníček..
panáka?
Ty mě máš za čuráka?
Cha chá.
Já ne, kluku, já sem na ženský.
cha chá...
dík za info se bude hodit...
já radějc dvoupohlavní
kluku
Ti můžu doporučit můj druhej nebo třetí nick. Jeden je bi a je to chlap a druhej je ženská. Ale ty jsi určitě skromnej a oba chtít nebudeš.
konecne nieco "k veci" :))) *
janek:co?
stvn: ne mám hermafroditního partnerarku
Čurák je můj oblíbený úd. Nic špatného na něm nevidí, funguje jak má.
dobře!
Dal sis mě!!!!
:-)))))))
Janek: se tio jen nezobrazil ten obrázek...
Image hosted je od blbě vloženýho obrázku, cha.
Hele Lyskoř, herma je nejlepší na vaření.
spíš hera!
Není, je to spíš chyba prohlížeče...
Pak je to chyba moje potažmo janekova.
Já stejně nevařim.
smazeni je radost...hera(k) je smazeni;))
Chroustjazz vzal roha, to jeste nevis<<<<
Si radeji precti tohle, ale cele, tohle je jen cast. VOLE
Automaticky veąel do něho. Proąel rychle zcela tmavou přízemní chodbou, zcela jistým krokem, ani sirku nerozľehnuv; jako by byl kráčel svým vlastním domem. Vystoupil do prvního poschodí, rovněľ úplně tmavého. Sáhl - a drľel kliku. Octl se v pokoji, zařízeném v opaku k rozedranému zevnějąku baráku nápadně elegantně, podle vąeho v loľnici. Úplněk hleděl naň oknem skoro oslnivě; ale nebylo to jeho světlo, co linulo se z něho v duąi jeho, slova to byla: "Znáą mne? vľdy» mne znáą přece dobře ! jen se rozpomeň !" Rozhlédl se lépe. Hle - po kobercích roztrouąeny byly kameny, cihly, kusy dřeva - a manľelská postel v rohu byla úplně rozbita; velký balvan trčel mezi jejími troskami, zabodnut v podlaze. Přistoupil blíľe, zvědavě a naprosto klidně, a spatřil mezi troskami mladou ľenu v koąili. Tvář - samá krev, nos rozmáčknut, úplně krví oděny obě nohy. "Co se to asi stalo?" řekl si ; "zdá se mně, ľe bych to měl vědět . . ., jak jsem to dnes hloupý!" Luątil si záhadu tak chladně jako obyčejný rebus. A dívka se zatím slabě hýbala, stenala, ale oči neotvírala. Náhle si uvědomil, ľe mu to shora studeně čiąí na hlavu. Popatřil vzhůru : strop byl proraľen ; několik hvězd a silueta skály hleděly otvorem. "Aj, aj ! i podívejme se . . . ; ale pořád nic nevím; předevąím vąak je nutno odnésti zraněnou k lékaři." Chopil se jí, a tu cítil, ľe se mu ruce boří nějak hnusně do jejího masa. Pohlédl na své prsty, byly obaleny hnědě červeným prachem silně páchnoucím. "Aj, aj !" řekl si pokojně a bujně stiskl jí stehno. Rozdrolilo se v hrudky odporné masy. A tu temná hrůza náhle v něm vzplápolala, - měsíční záře změnila se rázem ve světlý vichr naň se řítící, ten přeąel v jakýsi černý nejstraąnějąí uragan - tiąe nehnutý uragan Věčnosti, a v tu chvíli ľena otevřela oči. - Ona! . . . A myąlenka vyhřměla v něm, tak nestvůrná, tak straąlivá, myąlenka ze samého srdce ąíleného Vąetajemství - myąlenka, jejíľ jen slabý vánek dovede roztrhnout bídnou duąičku člověka lépe neľ dělová koule pavučinu -
Ale nebylo dosud Siderovi souzeno opustit sekundu věčného Svého ľivota, které mikrob, říkající si ,,člověk", říká ľivot. Cizí, providenční síla vyhodila duąi jeho v posledním okamľiku z dosahu Nejděsnějąího do sféry povrchnosti a zaslepení, které říká se bdění. A spatřil světélko lampičky vedle loľe svého, spatřil v nástěnném zrcadle sebe, z poduąek vztyčeného, se zjeľenými vlasy, bílého jako ty poduąky.
Následujícího dopoledne tam veąel. Kdyľ za sebou zavřel domovní vrata, stál v úplné tmě. Rozľehl zápalku; opodál byly dveře, stanul před nimi, naslouchal.
Hluboké ticho. A náhle cítil, jako by se něco v něm bylo otočilo . . . Stál dále v letargii, dlouho-li, krátko-li, nevěděl. Tu slyąel z vnitřku slabý, slabounký ąelest, jakoby velmi vzdálených ąoupavých kroků. ©elest rostl, kroky se blíľily, dlouho, jakoby za dveřmi tajila se ohromná řada pokojů. Zděsil se, chtěl prchnout, tu zazněl z vnitřku děsný, chrastivý smích, který jej přimrazil k zemi. A pomalinku, jako rafie na hodinách, otevíraly se dveře, a stejně pomalu sunula se z nich ľena, s hořící svíčkou v ruce. Byl ohromen spatřiv její tvář. Zdála se být dvoustoletá, mrtvole zdála se náleľet, ale nebylo to jen to, co jej ohromilo - .
Pěknej obrázek, škoda, že Tripod nedovoluje jejich linkování.
ono je to vložený podle mne dobře, ale tripod tam hází reklamu na sebe.
Já když si obrázek otevřu v samostatném okně a párkrát dám znovu načíst (reload) tak se mi ukáže.
fragile: nerozumíme si... On nevaří