Na mrtvolách,skrze vlastní těla

Vítr nám cuchal vlasy na mrtvolách

Jež vláčeli jsme skrze vlastní těla.

Strach prostřednictvím pokožky

                                                          vyluzuje pach.

Taks to přece chtěla,

                                      ideály na marách.

Šachem se stane příští tah.

Kde skryt je vrah?

Máme děravej hrnec,plnej špinavýho vzduchu

A za něj si toho -pravda- příliš nekoupíš..

Utýraná naděje potřebuje vzpruhu

Z bahna sněhuláka postavit poroučíš.

Na mrtvolách,skrze vlastní těla..

Vlasy slepený na jazyku,suše dráždí

Posledních pár okamžiků,černý hadry na zdích

Držíme kolektivně smutek,za mě ,za něj a za Tebe

Skrze ozonovou díru,mžouráme do nebe a vidíme tam

Čistý spodky....a flašku vody bez kalů

S beznadějí horníků na dně závalu,mžouráme

přes zamlžený okýnko,ven

do trati..

čekáme než se den a život navrátí...

Pohřební vlak,na třinácté koleji,přijíždí se zpožděním šesti set šedesáti šesti minut

V mracích plynu..

Hyne,hyneš,hynu