O kuželu a jeho přátelích

O kuželu a jeho přátelích.

V jedné zemi, myslím, že se jmenovala Geometr, vládl král Deskript. V této zemi nežili jen lidé, ale i různé matematické příšerky. Například zlomci byli malí tvorečkové podlouhlého tvaru, kteří se však mohli zkracovat i rozšiřovat. Závorky zase byly takové malé víly, které nejsou příliš oblíbené, protože jim každý musí dát přednost. Největší a nejhorší však byl drak Gonion. Jeho čtyři hlavy sinus, cosinus, tangens a cotangens jsou vždy připraveny udeřit. Navíc se stále někam pletou, přestože je často výhodnější požádat o pomoc poustevníka Pythagora. Drak však přesto, tak jako ostatní tvorové, byl důležitý a bez něho by nebylo logiky takové, jaká je. Vedlejším efektem jeho existence však je množství vypálených vesnic, protržených přehrad a rozbitých domů.

  Naši hlavní hrdinové bydlí ve vesnici Tělesov. Je to kužel a jeho přátelé jehlan, trojstěn, válec a hranol. Tělesov je vesnice, kterou obývá asi padesát různých těles. Kuželova parta je zde velmi známá. Samotný kužel často vyváděl všelijaké lotroviny. Byl však dost chytrý na to, aby toho občas nechal a zapřemýšlel. Zato jehlan, ten přemýšlení nesnášel. Smysluplné věci ho nějak zvlášť neokouzlovaly. A to ani nemluvím o trojstěnu. Ten tak akorát běhat za holkami. Válec byl takový rozvážný a trochu pomalý. Hromotluk, ale kamarád. Hranol, ten ale byl ještě malý, takže si s ním většinou nikdo nehrál. Neměl ale jinou zábavu, a tak se pořád věšel na kuželovu partu.

  Tělesov byl sice dost daleko od doupěte draka Goniona, když ale do Tělesova přišli uprchlíci z další vesnice, stoupl mezi obyvatelstvem strach z draka a jeho útoků. Uprchlíků bylo sedm a byli to lidé. Byly tělesy přijati a večer seděli u ohně se starostou Tělesova, starým Kvádrem. Kvádr se vyptával na to, kde Gonion je a co dělá…

  „Je nějaká šance obrany proti drakovi?“ „Ano“, odpověděl nejstarší z mužů. „Je však velice přetěžké Goniona přechytračit, utéci mu, nebo ho dokonce porazit. Má velikou knihu Sbírku úloh z matematiky, ze které se naučil všemu matematickému umění. Každý večer si ji čte a osvěžuje si v paměti všechny matematické postupy. Proto je neporazitelný.“ Rozmluva pokračovala až do hluboké noci, kdy se nakonec všichni odebrali ke spánku.

  V tu dobu se kuželova parta vracela z procházky. Hranol s nimi nebyl, jelikož byl malý a musel už spát. Přesto všichni ostatní, i když byli starší očekávali výprask, protože takhle pozdě domů chodit nesměli. Cestou se jehlan zeptal trojstěnu: „Hele, ty, trojstěne, tobě se líbí ta holka od Vávrů, myslím že je Koule, ne?“ „No, líbí. Má úžasně oblé tvary.“ „Tak proč ji někam nepozveš?“ Zeptal se válec. „Ale, to jsem zkoušel.“ Odpověděl trojstěn. „Nevyšlo to?“ „Ne“, na to trojstěn. „Nejsem pro ní dost zajímavý. Potřeboval bych zapůsobit… udělat něco velkého… jako třeba porazit Goniona.“ Na chvíli se všichni zastavili a zavládlo ticho. „Porazit Goniona? Ty jsi se snad zbláznil!“ Kužel se zatvářil vyděšeně. „To bys nezvládl. Nikdo to nezvládne.“ „Ale ano, já jo. Vsadíš se?“ „No, když myslíš..“ „O stovku!“ Navrhnul trojstěn. „Jasně! Ale nemáš šanci, to ti říkám.“

  „A co vy?“ Zeptal se trojstěn ostatních. „Půjdete se mnou?“ „Jasně!“ Odpověděli jako jeden. „S kámošem všude.“ Jen kužel zůstal stát, když ostatní šli domů. Po půl minutě to však nevydržel a rozeběhl se za ostatními. „Hej, počkejte, kašlu na to, jdu s vámi!“

  Kužel, jehlan, trojstěn i válec dostali všichni výprask, jehož velikost byla vypočítána podle doby, o kterou překročili deset hodin večer, kdy se měli vrátit domů. Na to však už byli zvyklí. Jejich domluva z předchozího dne samozřejmě ještě platila a tak začali vymýšlet plán. Došli za muži ze zničené vesnice. Začali se vyptávat na Goniona a jeho slabá místa. Když zjistili, že žádná nemá, rozhodli se, že na tak nebezpečnou výpravu s nimi nesmí jít hranol, jelikož byl ještě malý a mohlo by se mu něco stát.

  Jednou v noci se všichni čtyři sbalili a tajně vyšli na cestu směrem ke Gonionově doupěti. Byla to cesta předlouhá a namáhavá, zvlášťe válec si stěžoval na váhu svého batohu. Po několika dnech však přece došli až k jeskyni, ze které byla cítit matematika. Její stěny byly pokryté pravoúhlými trojúhelníky a stejně tak i podlaha. Vstupní chodba ústila do obrovské místnosti, ze které vycházela spousta malých chodeb a jeskyní. Všechna čtyři tělesa žasla nad obrovitostí celého sálu. Z jejich žasnutí je ale vytrhl nepříjemný zvuk. Zpočátku byl slyšet jen slabě, postupně však sílil. Kužel už dokonce rozeznával slova. Mezi pravidelným hlubokým dupáním se ozývalo: sinus cosinus tangens cotangens SINUS COSINUS TANGENS COTANGENS. „To musí být drak Gonion. Rychle se schovejte.“ Šeptl vystrašeně kužel. Všichni zapadli do postaraní uličky, která se zužovala a stáčela. Kolem vchodu prošly dvě obrovské nohy. Zbytek ani nebyl vidět, jak byl drak obrovský. „Sem se určitě Gonion nedostane. Co kdybychom se tady utábořili? Jsem strašně unavený.“ Jehlanův návrh všichni rádi přijali a shodili batohy. Ráno, když se probudili, vydali se na průzkum. Prošli dál chodbou a dostali se až na úzkou římsu nad další velikou místností. Uprostřed stála obrovská postel se čtyřmi polštáři. Každá drakova hlava měla svůj. Drakův pokoj o svém majiteli mnoho vypovídal. Na zdech visely velké plakáty s čísly a trojúhelníky. Gonion tu však nebyl. To byla příležitost pro kuželovu partu. Všechna čtyři tělesa opatrně slezla z římsy a po výstupkách na skále se dostala až na zem. V rohu místnosti stál sud, asi tři metry vysoký, dosta velký na to, aby se tam všichni čtyři pohodlně naskládali. Měl navíc díry, kterými se dalo koukat ven. Kužel rozhodl, že vyčkají návratu draka a válec pak bude na draka mluvit hlasem, který ho jistě vystraší. Válec totiž byl proslulý svou schopností mluvit mnoha hlasy.

  Po několika hodinách vyčkávání se ozval strašlivý řev a do místnosti vpochodoval drak Gonion. Každá z jeho čtyř hlav se dívala jinam a přitom si povídaly. Vzápětí je však vyrušil děsivý hlas: „Draku Gonione, jsem neviditelný démon logiky, neomezený vládce v oblasti matematiky! Vyslyš mne proto. Přestaň již nadále sužovat okolní lid a využívej své goniometrické schopnosti jen pro dobro!“ „Cha“, zareagoval ihned drak. „Neexistuje démon, který by byl mocnější než já.“ „Ale ano, zrovna takový jsem já!“ V hlase válce se začínal objevovat náznak přemlouvání. „Cha“, zareagoval ihned drak. „Ukaž, co v tobě je!“ „Ne, ještě máš šanci. Jinak pocítíš můj hněv.“ Náznak přemlouvání vystřídal náznak zoufalého přesvědčování. „Tak dobře!“řekl drak. „Co mi teda uděláš? Dokaž svou moc.“ Válce už nenapadlo nic jiného, než říci: „Dokážu ji třeba… dám ti tři hádanky a jestli budou tak složité, že nedokážeš odpovědět, znamená to, že jsem mocnější.“ Drak se chvíli jen nechápavě rozhlížel, ale pak návrh přijal. „Takže první hádanka…ehm…“ „Třeba definici lineární funkce.“ Šeptl mu do ucha jehlan. „ehm… ano, řehkni definici lineární funk… co to?“ Válec, stejně jako ostatní zpozoroval, že po knize Sbírka úloh z matematiky leze hranol. Ano, malý hranol z vesnice Tělesov, kterého nechtěli vzít s sebou. Otevřel knihu a… Drak ji zvedl zrovna v tu chvíli, kdy chtěl hranol otočit stránku. Hranol byl tak malý, že si ho Gonion nevšiml, byl však dost velký a těžký, aby vytrhl stránku. Ta ho neunesla, utrhla se a s hranolem dopadla na zem. Válec, kužel, jehlan i trojstěn byli tak vyděšení, že se ani nepohnuli. Válec se ale vzpamatoval první a řekl: „Gonione, nesmíš používat knihu…“ Než však dokončil větu, skočil mu do řeči Gonion: „Tak to ne, nezakázal jsi to a já teď budu prohlížet knihy, jaký se mi zachce.“ Hranol se i se stránkou odplazil pryč nějakou vedlejší chodbou. Drak po chvíli hledání našel to, co chtěl. „Lineární funkce je funkce, která lze vyjádřit tvarem Y=xk+c.“ „Ehmmm…správně…tak další otázka…“ „Třeba vzorec pro výpočet objemu jehlanu.“ Šeptl válcovi jehlan. „Ehm… ano… Jaký je vzorec pro výpočet objemu jehlanu?“ Drak zas chvíli listoval ve Sbírce a pak řekl: „V=Sp.v/3“ „Ehm…správně…tak další otázka…“ „Mě už nic nenapadá.“ Šeptl jehlan. Všichni chvíli váhali, nikoho nemohlo nic napadnout a tak válec plácl první, co mu přišlo na jazyk. „Kolik je jedna plus jedna?“ Vzápětí se však chytl za hlavu, tedy promiňte, za vrchní podstavu, protože to přeci ví každý. Drak ale listoval, listoval, stále listoval a když listoval už asi deset minut, zbledl a řekl zdrceně: „Vyhrál jsi, neznám odpověď. Již nikdy nebudu napadat nevinné lidi.“ Jehlan, následovaný kuželem, válcem i trojstěnem vylezl ze sudu a jásajíc vyběhl chodbou ven. To draka úplně šokovalo, než však stačil cokoliv udělat, byli všichni pryč. Před jeskyní se setkali s hranolem. Kužel byl sice ze začátku trochu rozčilený, ale pak ho to přešlo. „Jak ses sem dostal? A jak ses vůbec dozvěděl, že sem jdeme?“ „No“, začal hranol, „jsem sice malý, ale jsem také dost velký na to, abych poznal, co připravujete.“

  Cestou zpět do vesnice se pořád bavili jen o Gonionovi a o celé výpravě. „Stejně ale nechápu, jak to, že Gonion nevěděl, kolik je jedna plus jedna.“ Prohodil trojstěn. „To je jednoduché“, odpověděl hranol „úplné základy počítání jsou na první stránce. A ta se právě se mnou utrhla.

  Ve vesnici byli všichni vřele přijati. Už tam došla zpráva, že drak Gonion už neterorizuje okolí. Z kuželovy party, kam už se definitivně zařadil hranol, byla sice parta hrdinů, trest za to, že přišli domů o týden později, než měli, je však neminul.