Pivo a tatarák

vy jste hrozný opilci:)) já se zase neopil

Já se též neopil, neb mi první pivo bylo záhy odcizeno bloumajícím chroustem, přičemž jsem si po cestě pro nové všiml vlkova hladového pohledu směrem ke mě a Pištova lačného pohledu směrem k mé nastávající...zbytek večera jsem tudíž strávil v rohu místnosti, přitisknut zády ke zdi, křečovitě držící svou drahou polovičku, jež se zmítala v touze skočit Pištovi do náruče a něžně jej hladit po jeho doktorské pěšince. Dále si ještě pamatuji Lyrykův dokrvesezařezávajícípraktickyneutichající smích, neustálé střídání světla a tmy, hromady hnědé polotuhé hmoty válející se všude po stolech i pod nimi, pozorovatelovo mazlení se s prázdnou petlahví od cocacoly, Pištův několikahodinový přednes jakési povídky, jenž se několikrát zdárně chýlila ke konci, avšak vždy se opět vzchopila, a skončila v okamžiku, kdy to všichni nejméně čekali, Sk8grilllin zpěv, Wonderův klobouk a cestu na půl míle vzdálené sociální zařízení skrz potemnělou, deštěm bičovanou překážkovou trať. Musím ještě podotknout, že ve chvíli, kdy se nám podařilo opustit to doupě zla, bylo nám do cesty postaveno několik kovových, tři metry padesát vysokých, kluzkých bran, jež se mi podařilo otevřít, pět minut před umrznutím, jen díky mé nesmírné inteligenci.