Flegmatická

Čas mě nebere, já si raději pod dekou poležím. Že je poledne, ale pánové, to já taky dobře vím. Proto už mířím na oběd, dát si baštu pořádnou, lososy a krevety. Budu smát se na ten květ, na slečnu pozvanou, nikdy nejím samotný. Domů je cesta dlouhá, sardinková tramvaj se městem trmácí. Před domem strouha vykopaná pro kabel, vězte, civilizace přichází Pustím si hudbu k poslechu, zní příjemně blízko, všechny problémy přehluší. Pak se schovám pod deku, vychutnám si ticho, ticho, které nikdo neruší.

---