Vyznání

"Jak můra zoufalství za noci temné
to světlo sladkosti ochutnat nech mne.
Co střepy bolesti zasáhly snění,
teď křídla návratů zpět se v sny mění.

Slepé néžnosti, zmačkaný cit,
jako dva pavoučci hledáme nit.
Ochutnej nebe, ochutnej rtuť,
Tvá slůvka lásky, ztratila chuť.

Hledáme lásku i tam, kde není,
přesto však věříme, že se vše změní.
Slunce už zapadá, čas se nám krátí,
přesto však věříme, že se k nám vrátí."