Rty a hvězdy

Rty a hvězdy

Rty jemné, jak chvějete se v chvíli této,
nad krví kterou objímáte, pláče celé město.
Chlad je kolem a vy přece nechvějete už se takřka,
odešla, i chladem noci, vám osudová rvačka.

Ach rty rudé, ach rty chladné,
není krásy ve vás žádné.
Ach vy modré oči, oči velké,
skelné jste a zdá se mi, že mělké.

Vlasy, kdysi prozářené sluncem skoro,
rudé jsou a zmáčené, nemají již v sobě dobro.
Ruce prázdné objímají zemi,
tak mladé jste a už jste navždy sami.

Jasné je světlo ulic vůkol, smutné jsou tváře,
každý si myslí "ach můj bože, tak hrozné zvíře."
Mladé a krásné je mrtvé tělo,
co si tu v svitu hvězd náhle lehlo.