Nepij to!

Jde takhle Zbyněk, starý to hovaďák, po ulici a najednou potká svého starého známého ze základní školy, nyní renomovaného zaměstnance úspěšné firmy.

Zbyněk: „Ale! No to snad ne! Vašku?“

Vašek: „Dobrý den. My se známe?“

Zbyněk: „Ty vole, ty jsi vožralej, vole, nebo co?!“

Vašek: „To bude asi omyl. S někým jste si mě spletl.“

Zbyněk: „Neser! Já se nepletu! Si Vašek, ne?“

Vašek: „Podivná to shoda náhod. Opravdu netuším, s kým mám tu čest.“

Zbyněk: „Kurva, to su já… No já!“

Vašek: „Já jsem taky já.“

Zbyněk: „Nerob asi ze mě prču! Vašku, ty jeden vyjebávači… nerob si ze mě prču!“

Zbyněk je ze setkání se svým bývalým spolužákem opravdu nadšen. Neváhá jej několikrát podarovat dosti rázným úderem do zad a stejně tak do horních končetin. Je zřejmé, že Vaška tato přátelská gesta tak trošku bolí.

Vašek: „Já si z vás srandu nedělám. Skutečně…“

Zbyněk: „Furt s tím skutečně… Mluv česky! Nesnáším cizí slova…“

Vašek: „Heh… no… dobře, ale… mohl byste mě přestat aspoň mlátit. Bolí to.“

Zbyněk: „Ty seš ale chuj… Kde na ty fóry chodíš…“

Vašek: „Asi došlo k nedorozumění, ale mě to skutečně… tedy opravdu… není příjemné…“

Zbyněk: [Směje se, až se popadá za břicho. Vašek je potažmo několikrát udeřen Zbyňkovou pěstí přímo do břicha. Samozřejmě přátelsky.]

Vašek: [Padne na kolena] „Au… tohle bolelo asi nejvíc…“

Zbyněk: „To prej bolelo nejvíc! Ty seš jak ňáký bavič.“

Vašek: [Odplivne trošku krve] „Jestli byste mě omluvil, rád bych přišel včas do práce.“

Zbyněk: „Prej práce! Kurva, nech už toho… Ty jsi extra-mega-hyper sráč!“

Vašek: „To jsem skutečně tak vtipný? No… eh… tak až se dosmějete, byl bych rád, kdybyste mi uvolnil cestu. Za chvíli mám být ve firmě.“

Zbyněk: „Vyser se na kšefty a poď se mnou na pivčo! Takovou dobu jsme se neviděli. To se musí zapít.“

Vašek: „Já jsem abstinent. Avšak děkuji za nabídku.“

Zbyněk: „Žádné ne neberu. Zvu tě!“

Vašek: „Jste štědrý muž, avšak, jak jsem už jednou řekl, nepiju.“

Zbyněk: „Vašku, ty cipe! Už nech toho fórkování a deme. Hned, nebo nám zaberou stůl.“

Vašek: „A vy si myslíte, že kvůli pivu budu riskovat vyhazov z práce?“

Zbyněk: „Ha, ha, ha! To není možné… Moje bránice!“

Vašek: „Tak já už půjdu, jestli dovolíte.“

Zbyněk: [směje se na celé kolo, a když tak máchá rukama, stačí srazit na zem Vaška, který se odhodlá k pokusu o útěk.]

Vašek: „Asi mi prasklo sklíčko v brýlích.“

Zbyněk: „Tak to se musí zapít…“

Vašek: [Z prasklého sklíčka je Vašek tak trochu vedle a polevuje ze své pozornosti]

Zbyněk: „Slyšíš?! Na to si musíme vylít helmy. Pak to doma slepíš kobercovkou.“

Vašek: „Heh… to byly moje… nejoblíbenější…“

Zbyněk: „Ticho už! Právě jsem chytnul slinu. Fofrujem do hospy!“

Zbyněk popadne Vaška a v mžiku zapadají do nejbližší pivnice

Vašek: „Tady je ale nakouřeno. Úplně se mi mlží sklíčka.“

Zbyněk: „Vrchní! Hej!“

Vašek: „Na můj vkus jste moc hlučný…“

Zbyněk: „Do hajzlu, Vašku, nefóruj už… …Vrchní! Vrchní!“

K oběma výtečníkům brzy doráží obsluha.

Vašek: „Dobrý den. Já bych si dal…“

Zbyněk: „Dvě piva! A rychle, nebo tu zhebnu!“

Vašek: „Já bych si dal radši pomerančovou sodovku.“

Zbyněk: „Dvě piva, řek sem!“

Vrchní: „Takže dvě piva a sodovku?“

Zbyněk: „Ale hovno! Jen dvě piva. Oranžové chcanky nepijem.“

Vrchní: „Tak dobrá. Za chvíli jsem tu.“

Vašek: „Bože, vy jste ale vulgární. Tohle se mi příčí.“

Zbyněk: „Ty seš ale kretén, Vašku… Ty vole, ty ses vůbec nezměnil. Jako by to bylo včera, co jsme ti s Přemkem narvali do řiti ukazovátko od třídní…“

Vašek: „Heh… ano… to bylo strašně vtipné, ale jestli dovolíte, rád bych si ujasnil jednu věc. Mohl byste se mi, prosím, představit?“

Zbyněk: „Zahonílek. Zbyněk Zahonílek… Už víš?“

Vašek: „Přemýšlím, přemýšlím… Ale marně.“

Zbyněk: „No ten, co vyhrál ten školní turnaj!“

Vašek: „Školní turnaj? Matematickou olympiádu?“

Zbyněk: „Ne, exování piv! Copak si nepamatuješ? Pět kousků za sebou!“

Vašek: „No… na to si vážně… ať se snažím sebevíc… nepamatuji.“

Ke stolu doráží vrchní a přináší oběma hostům dvě orosené sklenice zlatavého moku.

Vašek: „Fuuuj… co to je?“

Zbyněk: „Prej co to je? Ha, ha, ha! Nekecej a napij sa. To nekouše, neboj.“

Vašek: [Nejistě přičichne k neznámé tekutině] „To voní jako… jako… jako zvratky!“

Zbyněk: „Přesně tak! Starej, dobrej Radek!“

Vašek: „Radek? Cožpak je to něčí moč?!“

Zbyněk: [začne se smát a nekontrolovanými pohyby se opět dostane do přímé konfrontace s Vaškovým obličejem]

Vašek: „Au…“

Zbyněk: „Chcanky možná, ale vod Radegasta!“

Vašek: „Je to povolené vládou?“

Zbyněk: „Pivo? … No a jak! Česká republika může za svou existenci děkovat tomuhle pivu!“

Vašek: „Tak já si jen cucnu, když je to tak blahodárný prostředek.“

Zbyněk: „Že váháš, vole.“

Vašek: „Ještě kdybyste si odpustil ty nadávky, prosím.“

Zbyněk: „Jasně, vole!“

A tak si Vašek cucne.

***

O rok později:

Jde takhle Vašek, starý to hovaďák, po ulici a najednou potká svého starého známého ze střední školy, nyní renomovaného zaměstnance úspěšné firmy.

Vašek: „Ale! No to snad ne! Miloslave?“
Miloslav: „Dobrý den. My se známe?“ 

...

...

...

...

...

Začíná to stejně... Vždycky takovým tím "neškodným" cucnutím.