Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVlci
Autor
tron001
Na krajině ležela černá noc. Dusila tmou les i luka, zaškrcovala všechny hlasy. Jen hladové vytí vlků pronikalo nočním vzduchem jako nůž. A ten nůž rozdělil realitu na dvě části. První se hemžila dravou zvěří, ostrými tesáky a dlouhými drápy, druhá… druhá byla někde vzadu, lákavá, ale nedostupná. Byla plná pulsujícího života, který sváděl k ochutnání.
Krčil se u kořene vyvráceného stromu. Dlouho šel ledovou vodou, nohy měl promrzlé až do morku kostí, a doufal, že tím smazal svou stopu. Pak se ozvalo dlouhé zavytí a on věděl, co přijde. Znovu se dal na zběsilý útěk. Měsíc byl překryt mraky, proto téměř nic neviděl. Běžel s rukama před sebou, do dlaní se mu zabodávaly trny a vyrývaly do nich hluboké šrámy. Brzy měl ruce celé od krve, několik bodavých ran ucítil i na obličeji.
Vlci ho dohnali ve chvíli, kdy se opět dostal k potoku. Když se mu jeden zakousl do nohy, ochromila ho bolest a on upadl. Ocitl se pod vodou, vlk rozevřel čelist. Podařilo se mu vyškrabat na druhý břeh. Smečka za ním otálela jen chvíli. Čtyři pružná těla skočila do vody a během několika vteřin přebrodila potok.
S poraněnou nohou se jeho běh zpomalil. Navíc mu byla hrozná zima, jak na něm usychala voda. Dostal se na kraj lesa. V měsíčním světle spatřil nevelkou kamennou zídku, neměl však už dost sil přeskočit ji. Zakopl a narazil obličejem na rozložitý balvan. Z přeraženého nosu mu okamžitě vystříkla krev, v ústech ucítil úlomky zubů.
A pak se z lesa vynořili vlci. Dva, kteří byli vpředu, bez váhání zaútočili. V poslední chvíli uhnul před ostrými drápy, jeden mu však přece jen stačil roztrhnout tvář a vyrvat z ní kus masa. Druhý vlk se vrhnul po jeho ruce a ukousl mu dva prsty. Přesto se mu podařilo vstát. Bolest už téměř necítil. Klopýtavě se rozběhl podél zídky a hledal strom, na který by mohl vyšplhat. Uběhl jen pár metrů, když mu další vlk skočil na záda. Zavrávoral pod jeho vahou, tentokrát však neupadl. Běžel dál a vlk se mu zatím zakusoval do ramen a krku. Snažil se ho setřást a nakonec se mu to podařilo, vlk mu však strhl část skalpu. Temeno hlavy měl teď obnažené až na lebku.
Konečně se dostal ke kmeni s větvemi nízko u země, než se však stačil vytáhnout do bezpečí, zabořily se mu z obou stran do boků vražedné drápy. Na stehnu ucítil mocný stisk vlčí mordy. Podařilo se mu zvednout ruku a zachytit se nejbližší větve. Pomalu se začal vytahovat vzhůru nevnímaje nespočet ran, ze kterých mu prýštila krev.
Pak jeden z vlků napjal všechny svaly a skočil mu na ramena. Zaútočil na jeho obličej a vyrval mu kus tváře i s jedním okem, drápem mu roztrhl ucho. Ruka sjela z větve. Vlci ho strhli na zem, rvali z něj kusy masa a nemilosrdně drásali jeho kůži. Jeden mu ukousl zlomený nos a připravil ho o druhé oko, druhý mu rozdrásal břicho a vyrval z něj vnitřnosti, další rval cáry masa z hrudníku a paží.
Poslední vlk jen seděl a díval se.