Kremace

Naplnil se den snů posledních.

Ležíš tu a marně volám vstaň.

Ani na rtech nezůstal ti smích,

studeným potem se ti leskne skráň.

Až zazní vroucí chór já v tklivém pláči

objímat tě budu v myšlenkách.

Až tělo křehké vezmu do náručí,

tehdy hrozný zavládne mnou strach.

Je šaty a vůně tvého těla

zbyly z tvých vyčerpaných vnadů.

A černá hrst plná popela,

jíž předali mi po obřadu.