Vzpomínám...

Bylo na prahu dne, ten okamžik,

když zhasínají světla na ulici.

Tam jsi šel ty, brzy z rána

a já jsem pocítila bodnutí mečem.

Stín římsy mi zasáhl obličej,

ucítil jsi, že se ti třesou ruce.

A já jsem cítila uvnitř výkřik a smích,

zatímco jsi otvíral trhaně

plný naděje, radosti a napětí

ty staré dveře, které tolik vrzaly

v tichu jitra beze svědků

jsem tě objala, políbila a propukla v pláč.