Vášeň

Spaluje mne vášeň, plamen srdce mého,

bojím se, že shořím jako suchý troud,

kryž vrhne se naň řeka a zmocní se ho,

mám strach, že ten tok citů zas nechá uplynout.

Když koroze neušetří moji duši ani,

od žalostného pláče pak zrezaví mé líce.

Když opatřím je vrstvou, jež je bude chránit,

ani slza štěstí k nim nepronikne více.

Než sesype se vůle pod větrnou silou,

bránit bych ji mohla rychle vystavěnou zdí.

Ta hradba ji uchová pevnou, nezlomenou,

však vábný ten závan slasti k ní už nepustí.

Když moje tělo chřadne pod tíživým vzlykem,

jež zdá se býti emocí, co mi život bere ji,

obiji se ocelí jako protilékem,

již ani dotek lehký však neucítím blíž.

Já chci spíš vichřici, slzy i ten plamen,

než němou prázdnotu bez hnutí,

ať hořím a bortím se v té chvíli samé.

Jen cit mě k životu donutí.