Z lásky

V tváři se ti leskly hluboké oči plné výrazu,
            a já v té chvíli měl vědět, že jsi štětka.
Usmívala ses na svět zpod zlatého vavřínu svých vlasů
            a já nechápu, že jsem tě neodhalil, ty couro.
Říkala jsi cosi o umění, bylo to krásné, tak duchaplné,
            Jasně, to mě těší přenejvíce – oblouznila mě    

                                                           Žvatlající poběhlice.

Čistý anděl zářil v nade mnou v záchvatech touhy a v nočních snech.
            Že kliphoty jsou plny popela, věděl jsem již tenkrát.
Hlas tvůj objímal svou něhou a opájel tím nevysloveným, co se ukrývalo na záhybech rtů.
            Vřeštěla‘s vskutku sladce.

Stryga pojídá dětská srdce
Políbila jsi mě.

            A já čistý bloud