Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoc
18. 02. 2005
3
0
898
Autor
ankoria
ton ten první poslední
já plaču uvnitř srdce svého
dej mi klidu bolavého
této noci padá hvězda
končí snění co se nezdá
Bože kolik hříchů mám
tiše trpím proklinám
život svůj i lidi vněm
duši mou si Bože vem
i víly plakat občas mohou
to pak ráno bosou nohou
člověk do rosy tak vstoupí
Bože jak jsou lidé hloupí
každá slza vykupuje
hřích co v srdce uvnitř bije
každá slza pokáním
tichým němým vyznáním
Priznám sa, prvá strofa mi prišla ako taká modlitbička, pekná, ale no... Ale vďaka tej druhej to získalo nový výraz, plnší, krajší... Aj smútok môže byť krásny, keď ho vyspievaš... *t
Nicollette
18. 02. 2005Nicollette
18. 02. 2005
Toto se mi to tamto taky líbí, ale tipa nedám, nemá to tu potřebnou šťávu :-)))
Jen tak dál :-)))
v klidu může být bolest pokud přichází nečekaně...po dlouhých duševních bouřích na něž už člověk uvykl...pak chvilka klidu může být více bolavá než další rána na kterou se už člověk dopředu raději připravuje