Maska v zrcadle

mno jsem zacatecenik tak se nedivte :-))

Noc, tmavá, temná, vzdálená,
šílenost, dravost, bláznovství.
Dívá se tam do černa, tak osamocená,
z dálky vidí plachtu černou, v trámoví.

Tma všude kolem, to těsno, ten žal,
netopýr visí ve skříni, cítí jak se něco plíží.
Praskot,šramot, vítr řve jako by se s něčím pral,
Jde dál, temnotou, trámovím, dolů se občas sníží.

Všude kolem harampádí,nepořádek,bordel,
vidí, skulinou v kapuci, jak se netopír bolestí svíjí.
Stěny nasáklé vodou,strachem,želem,bolestí,
k černé plachtě, s dírami od molů persona se plíží, krokem... je její.

Plachta se zaskučením,odlítá, padá na zem... do prachu,
černá persona,odráží se, od hladkého zrcadla.
Černý rám, tmavé sklo, persona, odolává svému strachu,
Kapuce, zakrývá tvář, emoce, pohled... pohled malého kluka.

Kapuce, pomalu schrbává se, dolů klouže,
pohled uhnul do zrcadla, do minulosti nedívá se.
Pohled pomalu vidí odraz, odraz vlnící se louže,
vše se klidní, vše je ticho, persona, vidí... vidí do sama sebe.

Vše dostává tvar, vše dostává barvy, pohled na tvář,
vidí vše, odraz svojí minulosti i budoucnosti.
Zrcadlo... tisíce kusů letí... všude... do rohů... do vikáře,
Persona jen tiše vzliká... ví co viděla, všechno zná... tvář... bolesti.

---