Podivná inventura

občas se mi zdá, že už nemůžu...

Obutá do vysokých holínek,
brodím se nánosy starých vzpomínek.
Nechci je zase pouštět k tělu blíž,
spíš vyplenit a zničit jejich tajnou skrýš.

Vyhubit, spálit, vyrvat, vykouřit,
po ničem, nikom, nikdy, nijak netoužit.
Být nad věcí, mít pokoj, mít svůj klid,
neplakat, neprosit, nemilovat, netruchlit.

Až proberu se vzpomínkovým kalem,
snad najdu někde u dna,
co bylo kdysi žalem,
proč vyschla plná studna,
proč umřela jsem málem,
proč pro tebe jsem nudná,
proč´s ztratil o mě zájem...

Proč proč proč proč proč láska bolí
proč proč proč proč proč na to nejsou školy
Kam kam kam kam kam kam se city ztrácí
kam kam kam kam kam kam se použité vrací

Zálohované - vratné - obaly od emocí...
Jsem nevratná... trvalé změny ... jak následky po nemoci...

---