Lípa v černém pozadí

snad se to bude libit ale... jak rikam jsem zacatecnik

Lípa... stojí na kopci, v pozadí bouřkových mraků,
kdysi dávno, běhala jsi tu... tak šťastná, tak krásná.
Jednou , když se den blížil konci, dotkla jsi se... mích smutků,
čistý cit, planoucí ledový vzduch... krátký okamžik... velmi krátký... velmi vzácný.

Obloha, celá černá, mraky plynou , vítr se do lípy opírá,
život ubíhá... pomalu a přesto tak rychle,
Bouře... rychlá strhující... nespoutaná jako duše... čas sama bourá,
v dáli, červené světlo, svět se probouzí, tak... bezesně,pomale.

Slunce na šedém pozadí, pro mě již nevychází,
viděl jsem... tebe... pod zemí... v hrobovém tichu.
Květy... bílé,žluté... červené.. už nevím, na černou hlínu lidé hází,
duše s tělem se rychle rozchází... jen lípa stojí tam na vrchu.

Čas, věc... kterou nemůžeme mít, kterou nemůžeme vidět,
ani dobrý ani zlý... plyne si, pořád dál, tam.... do budoucnosti.
Osud, čas plyne jeho kostnatou rukou v nebytí,lidé... to nechtějí vědět,
Prosil jsem osud, jeho milost smrt, aby přišla, ke mě... k mé strasti.

Slzy v očích, lesknou se, stékají do listí, pod lípou,
Kdysi smála jsi se tu, u mě... ve mě... v mém náručí.
Teď tu sedím... v listí, samota mě obklíčila, jsem pod její lupou,
už se to blíží, černý den.. ten poslední...odcházím... slyším jen...smích,pláč,bzučení, smrtelné hučení...

---