Nejasná vzpomínka na Vánoce

Ten chlapík

asi neměl moc dobrý Vánoce

a museli sebrat

všechny jeho kousky,

jak správně podotkly

slečny z vedlejšího kupé,

když jsme projížděli

kolem záchranek a policajtských vozù.

Díval jsem se do blikajících světel,

až se kraj okna stával nezřetelným,

až se všechny kraje stávaly neudržitelnými,

na světle zmatený prùvodčí

odkláněl jakoukoli dopravu

pod lapač snů.

Není nic platný

večer v soucitných a zamilovaných pažích,

když se kolem řítí kamióny

všechny myslí na červenou,

copak je to jen o jazyku, prstech a žaludu?

Některé věci jsou nadměrné,

zbytečnost stéká z pootevřených úst,

je to maso, neporušuješ půst?

Ráno jsem měl po těle stopy pneumatik,

peří na lapači bylo odrané,

peřina potrhaná,

miluju rána,

když se výpravčí zahlásí

jako jistota na cestě do neznáma.

JE to o jazyku, prstech a žaludu,

spíš fialová

jako modřina,

co nebolí,

jen klouže,

nejistota protkaná večerem, ránem, polednem,

tak mi ji pomož zamrznout,

studené máš ráda

a mezi zuby oliva.

K čemu Tě nutím?

K tomu abys byla,

abych byl

a nejlépe spolu.

Zvláště když se kolem kolejí

povalují nešťastní chlapi

nadrobno nasekaní

zasranými, kdysi pohanskými,

svátky.