Černota

mno tohle je uz opravdu moc.... mam podobne ale..... radsi sem dam jenom tu nejmirnejsi a uz nikdy vice.... (p.s. z donuceni kamaradky)

Když vidím prudkou křeč, otrávenou mysl zmítající se v horečkách,
lidé přivázaní k rozžhaveným kůlům.... vroucí nicoty.
Teď válí se rozežraná duše člověka u kostěného psa... pri svíčkách,
proč teď hoří kostel na náměstí, ukřižování lidé... přiboucháni za prsty.

Proč teď jdu přes malou školku a děti hoří na hromadách plných moru?
popel všude v okolí... smrdí ... odpuzuje vrány... supy... kteří letí k večeři.
Když černá obloha je, a blesky třeští, otrávené krysy lezou přes lebky.. hrabou noru,
když vidím krev prýštit v dlouhých vodopádech přes černé věže... prý jsou to kacíři.

Inkvizice je krutá, nic nevynechá... děti? nebo snad psi?
všechno do hrobu... naházet... když kosti trčí jako ostny spravedlnosti.
Ptáci už dávno ztichli... tma se mi usadila na rameni.... jsem na návsi,
všichni jsou tak klidní kdyby však věděli.... o nemalé krutosti.....

Proč jdu lesem.... po cestě z lidských lebek... proč je všude tak ticho?
že by nastala apokalypsa?..... ne to jen satan obcuje s mrtvými těly.
Slunce už nevyjde, zašlo moc hluboko...do hnoje.. vyvalilo svoje smrduté břicho,
snažím se jít dál... jdu po dlouhé černé nudli osvětlené pochodněmi..... těla co zpopelněly.

Krev kape z ůst vysátému dítěti pověšenému za nohy,
proklínám všechny svaté a boha... a říkám si .... U satana!
Otevřené hroby, tisíce zombii a upírů po světě.... život je tak strohý,
nasedám na svého koně... posledního na světě... utíkám... nestačím... *upadá*

Zas křik a pláč lidé nabodaní na kůlech.... srdce jim ještě bijí,
prosí o rychlou smrt... nikdo jim to už nesplní.... všcihni jsou mrtví..jako vřed uschlý.
Prodírám se trním nevjímaje roztrhanou tvář.... vlci s krvní na zubech už vyjí,
jdu..běžím..spěchám... jsem mrtev či živ?.... jsem snad já ten zlý??

---