Myšlenka

Krémová pomazánka se pomocí nože rozlezla po rohlíku. Moc se mi nelíbila, a tak jsem ji zakryl salámem. Kousl jsem si, napil se čaje a žvýkal. Z okna kuchyně je vidět na protější panelák. Chlápek ve třetím patře a pátém okně zleva dělá to samé co já. Potom půjde do práce, z práce do hospody, kde propije výplatu, a večer bude litovat, že nepropil ženu, která mu to spočítá.

Já mám dnes ale jiný plán a domnívám se, že velmi vznešený. Hned jak dojím, půjdu do lesa a vlastní vůlí porazím dub. V noci jsem přemýšlel, a pokud je vše tak, jak se zdá, pak i myšlenka má sílu a nebude pro ni problém porazit ono dubisko.

Kráčel jsem po sídlišti pln odhodlání a snídaně, v noci pršelo a paneláky se odrážely v kalužích jako v zrcadle. Došel jsem k lesu a kaluže v asfaltu se proměnily v bahno, které se lepilo na mé holínky. Celé to čvachtalo a skrz holiny a bahno jsem cítil propojení své osoby a země. Energie, víra a síla myšlenky mnou prostoupily a já po chvíli stanul před oním dubem. Cítil jsem sílu nezměrné velikosti a poručil stromu, který byl se mnou skrze zemi spojen: „Spadni!“

Když se stmívalo, nebyl jsem již pln odhodlání a v břiše mi povážlivě kručelo. Celý den jsem strávil rozkazováním, domlouváním a ukončil jej úpěnlivou prosbou na kolenou, ale strom nic. Nebyl jsem spokojen s výsledkem svého počínání a velmi, velmi naštvaně opustil les.

Co si počít, svět se mi zhroutil a já nevím, jak dál. Vstal jsem z postele a vyšel do tmy hledat hospodu. Tam jsem se posadil a pil. Nejprve víno jako myslitel a po chvíli jsem jako člověk přestoupil k pivu. Cigarety ztrácely těla a jejich žluté, smrduté zadky plnily popelník. A vzpomínám si, že to bylo při dvacátém čtvrtém zpopelňovaném tělíčku. V tu chvíli jsem našel řešení svého problému a ihned to také zapil lokem velelokem.

Krémová pomazánka zůstala v lednici, protože mi bylo nehorázně zle. Litr vody na utopení opice a hurá do města na nákup. Odpoledne jsem pak předstoupil před dub a tasil pilu a sekyru. Myšlenka zvítězila a dub padl k zemi.